25/03/2014

Sladký a ještě sladší agenturní život


Když chceme, aby naše ideje, koncepty a exekuce byly co nejvypečenější, umíme si to zařídit. Jsme odborníci na slovo vzatí, Kejk a contesty k nám patří snad odjakživa


Naše Silva (historicky první šampiónka Kejk Kontestu) se teď rozhodla ve své slibné kariéře pokračovat a pořádně nám to osladit. Z nekonečného retušování se jí občas už točí hlava, a tak se po večerech oddává trochu jinému kouzlení. Aspoň jednou do týdne vyčaruje na nýdrláckém baru krabici s nejúžasnějšími cupcaky a caky všeho druhu. 


Jako správná postproduction artist dotahuje Silva všechno do posledního detailu, takže cokoliv upeče, je slast nejen pro oči, ale hlavně pro naše zmlsané agenturní jazýčky.



Jestli jsme vám udělali chutě, trefili jsme cílovku a přičítáme si bod do interních KPIs.
Teď bychom vás asi měli na kousek pozvat, ale každá nová várka záhadně zmizí během pár minut


22/11/2013

Připravte se, za chvíli vzlétáme

Naše kampaň pro nového klienta míří vzhůru a abychom se vyhnuli turbulencím, najali jsme si (a vyfotili) prvotřídní piloty. Představujeme vám finanční esa!


Před odletem jen nezbytné pilota přepudrovat kvůli případným bleskům…


… a pilotku načančat.


Když se k tomu pak všichni dobře postaví


a accounti nahodí úsměv,


focení může začít.


Lpíme na detailech,


ale rozhodující je chytit správný vítr,


vybrat ten pravý směr


a roztáhnout křídla!


Designer kontroluje leteckou výstroj,


hrdinové dostávají poslední instrukce...


Chce to ještě drsnější výraz, ať nabereme rychlost...


a frčíme!



15/11/2013

Jak náš projekt k velké slávě přišel

Za sedmero horami a jednou československou hranicí byla jednou jedna Tatra banka.

Vlastně tam stále je, ale v agentuře čas letí rychleji, než tam venku. Je to už víc než rok, kdy jsme pro jeden z největších slovenských bankovních domů redesignovali korporátní web. Nemohli jsme ho udělat jinak než skvostně, a teď si toho všimli taky za velkou louží.



Internetové stránky Tatra Banky ohromily porotce celosvětové soutěže World’s Best Internet Bank Awards pořádané odborným časopisem Global Finance, a minulý týden na galavečeru v New Yorku převzaly hned dvě ceny.


Web z naší dílny uspěl v konkurenci 250 bank z celého světa a díky jedinečnému spojení prémiového designu s uživatelskou přívětivostí zvítězil v kategoriích Best Web Site Design a Best In Mobile Banking.


Jsme pyšní, mačkáme slzu a tleskáme! Pokochejte se taky v naší case study.


10/10/2013

Hledáme zkušené digitální account mágy!

Hledáme zkušeného Digital Account Managera, který se kvůli týmu, klientovi nebo projektu čas od času třeba i rozčtvrtí. Vážené publikum, podlehněte zvědavosti a čtěte dál!

Věřte tomu, nebo ne, ale v moci tohoto muže či ženy bude zodpovědnost za bezproblémové vedení projektů, samostatná a okouzlující komunikace s klientem, dodržování deadlinů a timingů, nad kterými zůstává rozum stát a také - prosím o chvíli čtivého ticha - kontrola nad mizejícím rozpočtem! Pokud bude zájem, může se zapojit i do vytváření a vedení analýz či reportů, které zaujmou novodobé senzacechtivé publikum!

Kandidát jako ze žurnálu zná, ví a umí.
- SŠ/VŠ vzdělání v oboru a/nebo praxe minimálně 2 roky na obdobné pozici
- Výborné komunikační a organizační schopnosti
- Vysoké pracovní nasazení, pečlivost, spolehlivost
- Dobrá znalost AJ slovem i písmem
- Výborná znalost MS OFFICE
- Orientace v různých formách online marketingu
- Přehled ve webové analytice a orientace v aktuálních online trendech
  
Nabízíme zázemí stabilní a prosperující cirkusové společnosti v reklamním odvětví, práci na zajímavých projektech pro významné české i mezinárodní publikum a samozřejmě i příjemné a vzrušující pracovní prostředí v centru Prahy. 

Přistupte blíž, nástup je třeba hned!
Své či doporučeníhodné životopisy posílejte na jobs@kindredgroup.com. Těšilo nás!


První kouzelník Harry.

23/07/2013

Wildlings vs. Humans - 2:0

Máme novou rodinu. Naše milá Kindred Group se prostě rozrůstá a tak jsme si řekli, že se budeme trochu vztahově tužit. Minulý týden jsme poprvé vyrazili na rodinný výlet, abychom se lépe poznali se všemi bratránky a sestřenkami. Kindred Group na vzduchu, slunci a větru, poprvé, společně, plná nadšení a nejistých nadějí.


Už v letadle jsme se všichni těšili na velký rodinný zájezd, kde měl být interaktivní tobogán, lodičky samohonky a taky chlebíčky zdarma. Stálo to dost peněz, takže nikdo nechodil měsíc na obědy, aby se na to jakože nějak vydělalo. Batůžky jsme si urovnali v podpalubí a vyrazili. Všechno začalo - stejně jako v každém hororu - skvěle.

             
Vzlétli jsme vzhůru, spalo jen pár jedinců. Po čtyřech kolech slovního fotbalu se ovšem cosi nepěkného začalo dít. Na to, že něco v našem okolí hoří, jsme zvyklí. Většinou to ale není celé letadlo. Operativně jsme proto zorganizovali hromadný skok do hlubin oceánu. Přežití vyžadovalo odvahu, a proto jsme se postupně všichni v palubním WC přestrojili do plavek a vystavili své vnady už tak dost vyděšeným pohledům všech kolegů. Dopad byl dramatický. Jen kluci z Hokosoftu jej snášeli dobře, něco jim prý padá pořád. 


Ráno jsme se dobrá polovina z nás probudila na ostrově uprostřed prázdnoty. Sesbírali jsme zbytky své důstojnosti, vyplavených věcí a cca polovinu našeho týmového ducha. Mike blouznil. Pořád mlel něco o tom, ať začneme stavět office, že do pondělního statusu už zbývá jen 56 hodin, ať si vše pečlivě zapisujeme do systému a taky že se pro nás ADA určitě vrátí. My všichni jsme věděli, že nic z toho se nikdy nestane.

Nicméně práce na novém ostrovním officu nám šla od ruky. V našem (standardně!) vysokém pracovním nasazení jsme si nevšimli, že nás z dálky zvědavě a s pobavením pozoruje skupina místních domorodců. Divoši z východu. Wildlings!


Přiblížili se velmi rychle. Někteří se tvářili vilně na naše může i ženy, jiní se zaměřili spíše na lahve vyplaveného alkoholu. Všichni představovali hrozbu, kterou jsme si nedokázali představit ani pod vlivem omamných látek, které nám donesli na přivítanou.


                
Domorodci nám předvedli i jednoho ze svých šamanů, který začal kázat o nízké návštěvnosti jeho chrámu a dožadoval se nových kontaktů na další věřící. Aby nás, nic netušící pohany a pohanky, přilákal, vyhlásil soutěž, díky které se my všichni staneme součástí jeho starobylé a poněkud upadající komunity. 


Několik z nás, samozřejmě těch nejsnaživějších, bylo povýšeno na nové ambasadory dobra, světla a dobrého světlého piva. Krátkým projevem se vyhlásila soutěž, ve které bylo jen pár podmínek: dočasný či trvalý pobyt na ostrově, uvařit manu lahodné a božské chuti podle zásad nového i starého božstva a minimálně sedm vypitých piv. 


Lůza ze soutěže řvala nadšením. Chléb a hry, nejlépe dohromady, jsou prostě populární obdobně jako soutěže se zasíláním fotografií polonahého dítěte.


Druhý šaman ve všeobecném nadšení a chaosu přerozdělil božské dary, které nám sice moc nevoněly, ale přijali jsme je s povděkem. Soutěž mohla začít. Stačilo jen rozdělat chrámový oheň...


Schopnost delegovat jakoukoliv práci na někoho jiného je základem přežití. Divoká Da-ngka, která patří do ostrovního kmene Red Media, měla ten večer trochu zásek, tak jsme jí hned podstrčili sekeru a pobaveně se dívali, jak lítají třísky. Emancipovaná divoká žena nicméně zasadila ránu do ega naší zhýčkané mužské populace a k nim náležících srdcí. Její odhodlání přimělo i ostatní zatnout zuby a jít jí pomoct. Než se rozdělal oheň, rozdělili jsme se do soutěžních formací.


Tato hladová skupinka byla plná nadšení. Martin Ježek z Inspiro Solutions doporučil uvařit staročeskou šalamádovou baštu, která prý zahraje na nostalgickou notu, protože se všichni budeme cítit jako doma. Recept z Mimibazaru prověřuje a vylepšuje prý už léta. Strategie jak z Mad Mana se všem zalíbila a Roman přijal status kmenové matky pluku.


Ihned začali krájet rozmočený chleba, na který mělo přijít opičí máslo s vyškvařeným banánem. Delikatesa?


František a celý jeho tým se jim nevybíravě vysmál. Oni prý vaří především z citrónů a toho kousku trávy, co donesl Petr. Nikdo jiný taky prý nemá šanci a je jasné, že nejvíce se bohům ten večer přiblíží oni. 


Ve třetím týmu se smíchala Peterova divoká severská krev a Michalova jižanská nátura a společně odzbrojily nevinou mořskou vílu, které potom bylo velmi snadné uříznout hlavu a začít ji vařit. Toto je pouze první ze série fotografií. Ty další publikovat nemůžeme. Šupiny (nejen) lítaly všude.


"Panebože, co to tam...prosim tě nedívej se tam,  nedívej se, dělej, že jsi to neviděl, že se to nestalo...tohle...se už nikdy nesmí stát...". Citliví hoši z Hokosoftu starající se o oheň byli rádi, že vše vidí skrz kouřovou clonu. 

"Fuj to smrdí, co to je? To nemůže být ani jídlo..." zacpával si Gabi nos. Tomáš jen mezi zuby procedil: "Dělej, že nic nevidíš, necítíš, ani neslyšíš. Musíme splynout s davem. Jsou to barbaři, ale jestli jim to chutná, dělej, že tobě taky. Vyhlídnul jsem si tu jednu panenku a nechci ji propásnout..." domlouvali se kluci z Adikt Mobile strategii, jak se vetřít mezi nové osadníky. Nepřetržitě přitom nasávali, především tedy atmosféru sbližování kultur.


Zčistajasna na ně Michal zaburácel: "Co tam vzadu okouníte? Kdo nepracuje? Kdo nebude mít vyplněný kotlík a worksheet, nedostane najíst! Já vám dám, bando, na ostrov by se vám chtělo, ale makat, to ne!" Michal začal rozhazovat boží dary po kolemstojících ostrovanech, kteří mu marně vysvětlovali, že ještě nepodepsali pracovní smlouvu ani na udržování ohně. Šaman zešílel. Michal byl šílený už předtím. 

Následovala bitka, ve které nás chtěli domorodci srovnat se zemí. Byl to ovšem jen špatný překlad jejich výrazu "kotle:e-kaph", tj. srovnat NAD zemí, neboli uvařit na ohni. Po nerovném boji, ve kterém zasadili našemu domýšlivému egu vládců světa druhou ránu, vyrovnali všechny kotlíky na ohněm, obdobně vysoko i daleko a jali se vařit po wildlingsku.


Nakonec jsme se oprvadu všichni sešli i vešli. Pospolu jsme si navařili kotlíky chutné krmě. I Tomáš dostal svou panenku, obalenou a měkoučkou, o kterou se s radostí podle tradice podělil s ostatními členy týmu. Kultury se smíchaly a melting pot Kindred  Group ostrůvku digitálního štěstí přežil do dalšího dne.


Zde třeba vidíte první záblesky společné práce. Žížaly s citrónem a tím zeleným, co donesl Petr, šly na dračku. Následovala panenka se slimáky se zeleninou, třetí byla zase hromádka strouhaného tvarohu s popílkem, tzv. eidamské kouřové fondue. Posledním geniálním chodem byla rybí polévka z malé mořské víly. Jako od Andersena!


Lukáš se nekompromisně chopil slaninové panenky a přesně podle plánu, rozpočtu a timingu kázal její výhody. Ani takzvaní bohové nemohli neslyšet jeho prudké výlevy a podlézavé podstrkování. Všichni bychom ji i bez toho náležitě ocenili, proto nás nepřekvapilo, když ji polobohové zvolili manou večera.


Po všem zakouřilo - nakonec se nám totiž podařilo spálit i ten strouhaný tvaroh, který nikdo nechtěl jíst. Nezbylo nic, až na oschlý rybí ocas. Všichni jsme byli nasycení - láskou, teplým přátelstvím a kvalitní krmí. První noc přežití se povedla.



S plnými bříšky jsme se mohli začít těšit na další den, kdy náš čekalo velké vodní dobrodružství, cesta domů, na jehož konci čekal internet, teplé sprchy a ticho.

Nebudeme vás napínat. Asociace digitálních agentur se pro nás nevrátila, ptáme se proto, na co ji vlastně máme. Domorodci nás nesnědli, naopak jsme od nich dostali dvě užitečné lekce, a to, že společně se vaří líp a taky, že kvůli lásce je třeba někdy zatnout! Díky, bylo to intenzivní!