19/09/2017

Jak se nydrle tužilo na Lipně

Na podzimní teambuilding jsme vyrazili na Lipno a hlavním tématem byl offline – ve všech možných aspektech. Pro dělníky digitálu, kteří jsou online ve dne v noci, to byl ten nejlogičtější elixír. Co všechno jsme dělali?



Čtvrtek, tři odpoledne, vypínáme počítače a míříme na Hlavák. Dvaatřicet lidí a tři psi v několika kupéčkách míří na jih. Už ve vlaku si nastavujeme letecký režim a nastává první výzva: dva dny bez internetu. Cestu si krátíme alkoholem, seznamováním s novými agenturními posilami (ahoj Kájo, Lindo a Bubi!), nebo děláním stojek v uličkách na stojanech na kufry (dobrá práce, Honzo!).




Když kolem půl deváté večer dorážíme do Černé v Pošumaví, už padá tma. Přes hráz lipenské přehrady pochodujeme do našeho tábora. A nastává výzva číslo dvě. V chatkách není elektřina (záměrně). Offline další úrovně. Takže v batozích po hmatu hledáme čelovky, které nám Míša ještě v kanceláři rozdala jako předzvěst toho, co nás čeká.



Hurá, svítíme!

Jsme hladoví jako vlci a nemůžeme se dočkat slíbených buřtů. Ale nejdřív musíme do lesa pro dříví, abychom si je měli jak opéct. S čelovkami na hlavách vyrážíme do houštin a jako slídicí psi hledáme každou větvičku. Je nás hodně, takže za chvíli už nastává vytoužená idyla: buřty, pivo, plápolající oheň a teplé mikiny.



Nic nám nechybí.

Ještě před spaním ale nastává další výzva. Kde jsou umývárny? Zjišťujeme, že všichni dohromady máme k dispozici přesně jeden záchod, dva pisoáry a jedno umyvadlo. A že by tam někdo před naším příjezdem uklízel, se říct nedá. Takže většina z nás se smiřuje s tím, že následujících 36 hodin stráví bez sprchy a vyčištěných zubů.

Dobrou noc!

Pátek: lana a táborovka



Jen co jsme proloupli oči, uviděli jsme, kde to vlastně bydlíme. Přímo na břehu jezera, z kterého po ránu stoupá pára. Instagramová idylka! Zachycujeme ranní panoramata a nemůžeme se dočkat, až je po skončení leteckého režimu oheštegujeme a vypostujeme na sociální sítě (no dobře, několik snímků a storíček uniklo na sítě ještě během akce).

Po snídani v nedalekém hotelu Racek máme chvíli volna, kterou trávíme u jezera. Posedáváme na lavičkách, užíváme si babího léta a klidu, který tu nastal po právě ukončené letní sezóně. Pejsci jsou štěstím bez sebe, pro klacíky skáčou dokonce i do vody.

Už jste někdy viděli šťastnějšího psa, než je Goja?

V jedenáct přichází hightlight dne. Vyrážíme do lanového parku v sousedství našeho tábora. Absolvujeme pár cvičných překážek na zemi, oblékáme lezecké postroje, učíme se pracovat s jistícími karabinami a kladkami, a první šestice vyráží do korun stromů.



Jakkoliv lanové překážky vypadaly ze země zábavně a nevinně, při vystoupání na první plošinu několik metrů nad zemí se asi každému zatajil dech. Nebyla jsem na téhle zábavě poprvé, ale takovou závrať jsem ještě neměla. Když jsem si ve výšce poprvé přepínala jisticí karabiny ze stromu na strom, pořádně se mi třásla kolena.



Opravdová krize nastala, když jsme hned na jedné z prvních překážek museli skočit ze stromu na strom. Pod námi jen mnohametrová propast. Tady mi pomohlo opravdu jen povzbuzování holek, které lezly se mnou.

„To dáš!“ znělo mi v uších, když jsem zavírala oči a odhodlávala se ke skoku.

Najednou jsem objímala protější strom a další velká výzva byla za mnou. Díky holky! Tomu se říká týmovost!



Postupně jsme si zvykali na velkou výšku i na to, že pod nohama máme mnohdy jen ocelové lano nebo rozhoupané dřevěné kůly. Něco bylo složitější, něco snazší, ale myslím, že psychikou to asi zatřáslo každému. Já jsem mnohokrát musela jen sílou myšlenky přesvědčovat samu sebe, že to zvládnu. Přece nespadnu na hlavu někomu pode mnou (k těm jisticím lanům si člověk buduje důvěru opatrně).



Když jsme sjížděli po závěrečné kladce na pevnou zem, spadl nám kámen ze srdce. Pak nás ale zalil pocit radosti, že jsme to zvládli, dali si do těla a překonali své hranice. A vyrazili na zasloužený oběd do Racka.

Strč ruku do syrových vajec



V podvečer přišel další hightlight dne – dalo by se říct skoro táborová hra. Vedoucí (rozuměj board nydrle) se převlékli do fantastických převleků a připravili pro nás šest úkolů. Ty jsme plnili v náhodně utvořených týmech – aby se dobře poznali i ti, kteří spolu běžně nepracují. Každý tým si zvolil kapitána, jméno a poznávací znak, kterým se odliší od ostatních. Jedni tak měli na hlavách kapuce, jiní vykasanou nohavici, další si uhlíky načmárali čáry na obličej.



Na cestě k vítězné trofeji jsme museli plnit nejrůznější úkoly. Každý úkol nějakým způsobem demonstroval jednu z hodnot nydrle. U Kristiny jsme sahali do neprůsvitných sklenic naplněných prapodivnými směsmi (syrová vajíčka, piliny s kečupem a hořčicí, gumoví hadi ve šťávě z okurek nebo třeba bahno), k Míše alias mořské panně doplout na paddle boardu a nezhasnout přitom svíčku. Marko nás nutil vyklopit do sebe panáka a běhat s čelem zapíchnutým do kusu klacku kolem osy, u Barči jsme museli do tří minut provléct provázek pod oblečením všech členů týmu. Pavla nám zase izolepou slepila těla k sobě a přiměla překonat dvě překážky v lanovém centru. Postupně jsme tak sesbírali všechny firemní hodnoty: tým, nasazení, výzva, hrdost a know how.

Skvěle jsme se bavili a hlavně v týmech zjistili, kdo se hodí na co a který úkol mu bude nejlépe sedět. Vítěznou trofej v podobě načerveno natřené lebky býka (která ilustruje to, co se snažíme v sobě vzájemně probudit - nasazení jako bejk), nakonec získal tým Standové (Gita, Standa, Terka a Pavel). Tenhle tým taky určí, kam si trofej v agentuře pověsíme.



Večer už jsme jen rozdělali oheň a grilovali. Drinkem večera bylo speciální Cuba Nydrle, tedy rum s colou namíchaný asi tak půl na půl. Do postelí jsme pak odpadávali jak hrušky.

Na co z tohoto teambuildingu rozhodně nezapomeneme?
  • Na nalezené černé koťáko, které Kája s Lindou chtěly za každou cenu odvést do Prahy. Ale neudělaly to.
  • Na šestnáctiletého místňáka Davida, který se k nám v táboře připojil a chtěl si dopřát trochu rozptýlení. Jenže to by Honzovi Šílovi nesměl prdět pod nos.
  • Na noční koupání, kdy Ela, Míša a Dominik odházeli svršky a skočili do ledového Lipna.


V sobotu ráno jsme odjížděli stmelení, lehce ovínění, s úsměvem na tváři. Paprsky slunce protínaly okýnka vlaku a sváděly k víkendovému pospávání. Ani se nám ten letecký režim nechtělo vracet zpátky. Protože jak někdo nedávno ironicky psal na sítích: Offline is the new black!



Tak snad si zas někdy někde dopřejeme ten bezinternetový luxus.

Děkujeme!


Aneta Šaferová
editor-in-chief

21/08/2017

Na stáž do nydrle až z druhého konce světa

Od června nám tu přes letní měsíce dělali společnost dva milí stážisté. Bernie je na svůj věk výjimečně zcestovalá dívka z diplomatické rodiny původem ze Singapuru. Austin je mladík z Louisiany vzhledu Froda Pytlíka, který vůbec poprvé překročil hranice Ameriky.

Bernie & Austin


Bylo skvělé je tu mít nejen proto, že se ihned zapojili do práce v social a PR oddělení a že nám pomohli nahlédnout na celou Kindred Group zase trochu novou optikou, ale také proto, že jejich přítomnost rozčeřila jinak poměrně monokulturní vody celé skupiny.

Udělali na nás dojem a ukázalo se, že nejspíš i my na ně. Poslali nám totiž takhle pěkné ohlédnutí za svojí stáží.

Internship with Kindred Group
Bernie Soh


During the past three months I’ve spent in Prague, I had the amazing opportunity to intern for the Kindred Group - a group of creative agencies. As an intern from Singapore, I thought it was interesting to see the different work ethics that people have in the Czech Republic have in comparison to my home country. The first time I’ve ever walked in to the company’s doors, I remember being mesmerized about the carefree environment that the company has and how every single person I’ve met was friendly and approachable. Unlike the other companies I’ve interned for in the past, the employees at the Kindred Group were loving and friendly to one another and definitely lived up to the words of “Work hard, Play hard.” They all knew how to have fun yet still be diligent in their work. The employees at the Kindred group also understood the importance of loving and enjoying what you do in other to provide good results in their work. They also treat their co-workers like family and organize monthly parties such as a bbq or drinking beers at the beer garden - which Austin and I attended after work picnic during our second week at Kindred group.




Furthermore, during my time as an intern I have become well versed in advertisement, marketing, and video editing. Before interning I was completely unfamiliar with most Photoshop and video editing programs such as Premier or Adobe, however when were assigned to do a video shoot project of the dogs in Kindred Group, I was able to gain many new techniques and skills of how to use a video camera and edit footages on the programs. In addition to that, I was involved with many brainstorming and creative thinking activities when I was assigned to plan the company’s Christmas e-card this year.



Though my time as an intern with Kindred Group was short, I’ll never forget the skills and knowledge I’ve gained from my experience here and all of the memorable people that I’ve met during my internship.

Bernie



Working at nydrle
Austin Winder


Working at nydrle for the last two months has been an experience I will never forget. Not only has the work been beneficial to what I specifically want to do with my future career, I got to work in an environment that was different than what I was used to (coming from America) and I will admit, I was very nervous at first. However, Kristina, Lenka and so many others in nydrle made the transition very easy, and within a week or two I felt comfortable working with everyone. We were able to ask questions, learn, and get great advice that I believe will benefit me a great deal down the road.



Something that stood out to me about this internship is that while I learned a lot and had basic guidelines to follow when it came to making videos, I got to experience the freedom of thinking on my own and being creative. This was something that I was not used to and at first I was afraid of thinking “outside of the box” too much and screwing something up. I came from a job where that kind of thinking was discouraged and I learned to work “by the script” of the company, not changing or doing anything differently. To be able to think creatively at nydrle has shown me the importance of thinking in a different, non-traditional way, especially when it comes to a creative project. I want to sincerely thank Kristina for showing us that and giving us that push.



Working in a different culture, where not everyone speaks your language, and you certainly do not speak theirs, can be either rewarding or confusing and difficult. Your co-workers help decide which one your internship will be. For me, this has been nothing but rewarding and eye-opening, thanks to some of the employees that reached out and befriended us and gave us some great advice on our project and even on activities to do while in Prague. Walking into a new company for the first time can be intimidating anywhere, but they made us feel like part of the family in no time.

A great company does not exist by chance. It is the people that make it great, and even though I have only been here for two months, I have seen just how great leadership, hard work, and creative thinking can take a company anywhere. I want to think the CEO, Mr. Michal Nydrle, for spending time with us and checking in to make sure we were benefiting and enjoying our time. I would like to thank Kristina for working with us and giving us guidelines and ideas that required us to think on our own and outside the box. If there was one thing I could change, I would stay longer! One summer is not enough to learn everything, but I feel like I have a better idea of what I want to do with my life and where I might be heading after college. This has been the best work experience of my life, and I owe it to the great people of nydrle.

Thank you all and very best of luck in all your future projects!

Sincerely, Austin Winder



Kindred Group je internship friendly, takže i když jsme se Bernie a Austinem už rozloučili, nastoupil k nám na stáž středoškolák David. Jestli máš o zkoušku práce v reklamce zájem, určitě se neboj nás oslovit, protože zkušenost ti dá nejvíc a my to víme nejlíp, mnoho z nás totiž v oboru začínalo úplně stejně.

26/06/2017

Příběh VIG RE: Od vyšívaného webu k elektrizujícímu

VIG RE zajišťovna, a.s. každoročně mění svou korporátní identitu a stejně jako v loňském roce, i letos jsme ji mohli připravit my. Vyrobili jsme kompletní materiál od výroční zprávy, přes design letáčků, až po návrh reklamních předmětů. Za vyšívané webovky jsme dokonce získali stříbro v soutěži Zlatý středník v kategorii Nejlepší webové stránky a aplikace. 

Loňská verze vyšívaného webu


Letošní koncept Plug in

Jak se vaří web, víme, ale jak uvařit korporátní identitu?

Začnete od nápadu, ten zalijete trochou grafické magie, zasypete písmenky, přisolíte fotografiemi a pak to vytisknete nebo rozhýbete v kódu.


Bylo nebylo, v Templové ulici v Praze žila jedna červená linka a na té to všechno stálo

Červená linka zajišťovny symbolizuje nejen propojenost a týmovost celé společnosti, ale i jejich blízký vztah s klienty. Zároveň je dobře aplikovatelným a ohebným vizuálním prvkem. Tuhle červenou linku jsme vzali do rukou spolu s novým zadáním a nakonec jsme evoluční vývoj vizuálního stylu VIG RE pojali skrze elektrizující vzhled webových stránek, výroční zprávu i leták.

Focení aneb když nemáte zástrčku, dejte tam hrnec

Společnost se od loňského roku pěkně rozrostla, a tak jsme uspořádali focení pro téměř 60 lidí. To by ale nebylo VIG RE, kdybychom měli jen klasické korporátní portrétové fotografie. Po dlouhých hodinách plánování, skicování a příprav jsme za pomoci obrovského kabelu, žárovky a dvou hrnců za dva dny nafotili sérii nejzábavnějších firemních skupinových fotografií široko daleko. A co že tam dělá hrnec? Formičku na zástrčky pro našeho postprodukčního mága Radka.





Zaměstnanci se parádně vyřádili


Jaký byl rok 2016?

Když máte grafiku i obrázky, začnete pracovat na textech a to u nás znamená dokončit výroční zprávu. Copywriteři zasedli a elektrickým pulsem probili všechny headliny, updatovali texty a dodali obsahu celistvost.

A když máte hotovou vizuální stránku, fotky, texty, přijde úkol rozhýbat to! Kódili jsme jako diví, zapojovali zásuvky, rozsvěcovali žárovky a ilustrace, roztočili grafy a tady to je...





Adéla Křištová
account executive

16/06/2017

Výstava Big Bang Data: Dostáváme se pod nadvládu data centrismu?

Centrum současného umění DOX

7. dubna - 14. srpna 2017

Kurátoři: Olga Subirós, José Luis de Vicente


Výstava BIG BANG DATA zkoumá vliv a dopady datafikace naší společnosti. Jedná se o fenomén 21. století. Data jsou všude kolem nás, jsou generována průmyslovými technologiemi i jednotlivci prostřednictvím sociálních sítí, mobilních telefonů, bezhotovostních transakcí a GPS. Jsou považována za velkou obchodní příležitost i mocný nástroj k získání pozornosti a vlivu.

Instalace fotografií nahraných na Flickr během 24 hodin. Reálně si tak můžeme uvědomit, jaký je to počet a také skutečnost, že nahrané fotografie se snadno mohou stát veřejnými a každý návštěvník webu je může vidět.

Ještě před několika málo lety byla drtivá většina vyprodukovaných dat výsledkem vědeckého nebo průmyslového snažení, ale ve chvíli, kdy se masově rozšířila mobilní technologie a dostupnost internetu, je hlavním tvůrcem dat běžná aktivita nás všech. Vyhledávání, nahrávání fotek, stahování muziky, lajkování příspěvků, přehrávání videí. V roce 2002 nastal zlom, kdy měl svět poprvé více informací uložených v datové formě než v analogové. A v roce 2007 už bylo celých 97 % všech informací uloženo datově.

Pražské proudy dat. Tento projekt sbírá real-time data generovaná v Praze ze sociálních médií a otevřených zdrojů dat. Posléze jsou převáděna do pestrých vizualit, které ukazují náladu celého města. Dokazuje tak, že za strojovými daty jsou skutečné lidské příběhy.

S tím souvisí i jedna z nejvíce zavádějících metafor – ukládání dat na cloud. Není na něm totiž nic lehkého ani nehmotného. Naopak se z ukládání dat stal těžký průmysl, který dnes spotřebovává více něž 2 % celosvětově vyrobené elektřiny.

Letové dráhy – projekt, který vizualizoval přelet letadel během jednoho dne nad Severní Amerikou.

Snaha všechno měřit a přesně specifikovat je dnes běžnou praxí a exponenciálně rostoucím průmyslovým odvětvím. Dnes už nejsme jen spotřebiteli dat. Díky naší datové stopě se z nás stává produkt. Z našeho soukromí se tak stává komodita, se kterou se čile obchoduje. Naše data jsou zbožím, které se nakupuje a prodává. Toto systematické shromažďování dat má i odvrácenou tvář a ne vždy slouží šlechetným účelům s vidinou zlepšování našich životů, jak to dokazují politické kauzy okolo WikiLeaks a Edwarda Snowdena.

Přenos vodní hladiny z bóje u západního pobřeží Havaje. Data jsou přenášena real-time a převáděna do této instalace.
Všechna tato fakta mění rozhodování na různých úrovních, a to jak spojených s obchodní stránkou tak i na osobní úrovni každého z nás. Velmi často se dnes logicky uchylujeme k otázce „co říkají data?“

Je snadné uvěřit, že všechny odpovědi se ukrývají v datových centrech. Dostáváme se tak pod nadvládu data centrismu, kdy si představujeme, že každý problém lze vyřešit pomocí dat a že naše společnost se obejde bez „chaotických“ mechanismů založených na lidskosti a přímé komunikaci.


Data centra – přehled různých řešení datových center, které vznikají v rozličných částech světa.


Facebook má jedno centrum ve Švédsku, těsně u polárního kruhu a díky klimatickým podmínkám tak ušetří velkou část z nákladů na chlazení celého komplexu.

Apple má datové centrum napájené ze solárních panelů, které je tudíž jedním z nejekologičtějších na světě.

Datové centrum Google ve Finsku sídlí v budově od Alvara Aalta a je považováno za mimořádně fotogenické.


Myslím si, že stojí za to výstavu vidět. Získáte tak přehled o tom jak je vše propojené, logické a přesné. Ale hlavně je potřeba si uvědomit, v čem mohou být data přínosná, jak jejich potenciál využít nejen v komerční sféře a kde se naopak stávají brzdou našich životů a ohrožují naši lidskou identitu.


Roman Číhalík
creative director

12/06/2017

Jak se u nás peče obsah na sociální sítě

Jednou z hodnot nydrle je po hlavě a naplno. Pro produkci obsahu na sociální sítě to platí dvojnásob. Náš tým se dlouhodobě stará o 17 klientů a týdně vypustí až 35 postů. Víc jak dvě třetiny materiálů je pak naše vlastní produkce. Pro tu využíváme zejména zázemí vlastního ateliéru, techniky a rekvizit, které se nám už nevejdou do skladu. I tak ale čím dál častěji vyjíždíme ven, hledáme zajímavé exteriéry i interiéry. Cíl je vždy jasný, vytvořit obsah, který bude bavit a zároveň prodá daný produkt či službu. Tady je malá exkurze pod pokličku naší produkce.

Social media tým nydrle,
zleva: Dana Kultová, Roman Grulich, Dominik Dvořák, Vojta Růta, Kristina Hartman a Zuzka Soudská.


Ateliér je základ. Tady vzniká většina naší produkce. V agentuře máme vlastní studio s technikou, která od loňska zažívá zatěžkávací zkoušku při natáčení filmu Do větru. Byť je vybavení to nejnezbytnější, každému focení předchází brainstorming, kdy vznikají náměty jednotlivých postů a také první představa o realizaci – kde a jak post nafotíme nebo natočíme. Na začátku nové sezony, u nových klientů nebo při přípravě kampaně brainstorming doplníme o průzkum, kdy hledáme tipy a inspirace. Před samotným focením je pak rychlé PPMko (pre-production-meeting), kdy si sladíme, co fotíme, kde fotíme a co na to potřebujeme. Řadu rekvizit a pozadí již máme, i tak ale neustále dokupujeme další drobné věci nebo saháme do svých zásob.


Z rekvizit máme nejraději poklady, které jsme našli doma při stěhování, ve starých dětských pokojíčcích, u babiček ve špajzu, po půdách a garážích.


Nasbírali jsme různé porcelánové a skleněné nádobí, tácy, tácky i podtácky, látky a krajkové ubrusy, tisíc a jednu vázičko-mističku. Taky třeba odložené hudební nástroje, (nepoužitý!) nočník a svatební závoj. Od šikovných tatínků pak máme vyrobená pozadí z různého typu dřeva. Díky tomuto arsenálu jsme schopni fotit krásné posty s rychlou přípravou a minimální postprodukcí. Z dat víme, že posty z vlastní produkce obecně performují lépe než montáže z Photoshopu.


Povlečení a nádobí z půdy Kristininy babičky jsme několikrát využili při focení pro Dove nebo Carte D'Or


Rádi fotíme na pozadí z masivního dřeva. Na vlastnoručně vyrobených deskách od tatínka Jirky Cichého (account executive) jsme už vyrobili desítky postů.

Co nenafotíme v aťasu, nafotíme často v interiéru našich bytů. Držíme tradici společných „home officů“, kdy se každý měsíc sejdeme u jednoho kolegy a nafotíme tady do zásoby sérii postů pro další týdny. Tyhle sessions máme úplně nejradši, protože tady kromě krásných fotek taky výborně tmelíme tým a poznáváme se z jiného úhlu.


Překvapilo by vás, jak strohé byty mohou mít kreativní lidé, nebo jaký chaos může panovat u jinak pintlich accounta.



Pro značku dětských výrobků NUK jsme sérii postů nafotili doma u Pavly Nydrle. Kromě bytu nám půjčila i svoje děti.

Těhotná copywriterka Lu nám připravuje seriál Deník budoucí matky a designérka Týna nám k seriálu kreslí ilustrace.

Když pak dojdou lidské zdroje uvnitř nydrle, zapojujeme do focení i příbuzenstvo nebo kolegy z dalších agentur Kindred Group.

Na modely si v kampani pro Dove Men+Care zahráli manžel a švagr Kristiny.
Martin Ježek z Inspira se synem.
Neopomenutelná část postů vzniká v outdooru – od koupališť po dětská a sportovní hřiště. Na pražské Náplavce jsme byli minimálně třikrát. Část týmu je už focením pro klienty natolik zasažená, že jejich výrobky tahá i na víkendy a dovolené, kde pak vznikají autentické posty s plážemi, bazény nebo horami. Tahle profesní deformace pak poznamenává i pondělní rozhovory po návratu do pracovního procesu. Zní většinou nějak takhle:

„Měli jsme super ubytování, strašně pěkná koupelna s oknem. Tak jsem rovnou nafotil pár fotek pro Signal.“

Nepřekonatelná je ale 360 fotka pro Rexonu, kterou Roman vyfotil při skoku padákem a fotka pro Dove Men, kdy Dominik vylezl na stožář jachty v Itálii. Na tutéž jachtu jedeme začátkem léta nafotit celou letní sérii, tak sledujte naše kanály, co zase vymyslíme.



V exteriéru fotíme nejčastěji příspěvky pro Rexonu a Dove Men+Care.
360 foto na jachtě
360 foto při skoku padákem
Naše tvůrčí parta. Kámoši v práci i venku :)
A teď něco ze zákulisí...


Domča na slámě, focení pro Vetoflex.
Zuza ladí pívko, cinemagraph pro BILLU.
Tělocvična a další z mnoha a mnoha koupelen, ve kterých Zuzka s Vojtou fotili.


Když ti nikdo nechce zapózovat a musíš být sama sobě modelkou na Signal.
Když nejsou kolemjdoucí líní ti "dobře poradit."
Když ti ruce nestačí.
Ateliér. Někdy se tam dějou fakt divný věci, část 1.
Ateliér. Někdy se tam dějou fakt divný věci, část 2.


Připravili:
Kristina Hartman, head of social media
Gita Jílková, PR specialist
Michal Kříž, PR manager
Lu Perlíková, copywriter