03/11/2017

Poledne. Pauza na oběh


Úder dvanácté hodiny polední u nás v nydrle dělí tým zpravidla na dvě skupiny. První odchází na šťavnatý oběd do některého z místních podniků, druhá dává přednost koupeli ve vlastní šťávě a vyráží na oběh přilehlých kopců. 

Kdo je kdo a jak se žije sportoholikům v nydrle?

Když budete procházet prostorem našich kanceláří a zaostříte na stoly plus jejích bezprostřední okolí, neuvidíte jen pracoviště s kompy a monitory. Při důkladném ohledání pracovních míst najdete u nejednoho nydrle člověka stopy, podle kterých hned uhádnete, jakému sportu se ve volných chvílích věnuje. A nejen ve volných chvílích. Tu běžecké boty, sušící se ručník, jinde luftující boxerské rukavice nebo odpočívající jógamatky.

Sport je prostě skvělá věc a nás v nydrle hodně spojuje. Závodíme spolu, jezdíme na sportovní dovolené a víkendy, motivujeme se a jeden druhému dodáváme pohon ve chvílích únavy nebo lenivosti. Napříč agenturou jsou sportovní tahouni a nadšenci, kteří kolem sebe nabalují další a další lidi, a tak nám tu vznikají různé tábory, do kterých vás teď necháme nahlédnout.

Běhny versus lezci
Čau běhno! Tak kolik? To je takový obvyklý pozdrav mezi lidmi početné běžecké skupiny nydrle. Častují se jím ti, kteří se vždy v době obědové pauzy rozprchnou ven, a zatímco si jejich kolegové dávají svíčkovou se šesti, oni svých šest nahání v běžeckých overalech cestou na Petřín.

Běžecký peleton je opravdu velký. V jeho čele je bezesporu Roman Grulich, který se aktivně věnuje terénním běhům a závod pro něho začíná až tak na stém kilometru některého z vysokohorských trailových maratonů. Daleko za Romanem je vidět i zbytek skupiny. Pavla Nýdrle, Kristina Hartman, Jana Palajíčková, Honza Svoboda, Marko Rumpli, Jirka Cichý, Karel Koupil, Katka Obrazová, Bára Šuffnerová a další. Všichni běžíme z plných sil a svými sportovními výsledky neváháme plnit feedy oblíbených trekovacích aplikací.



Všichni běháme pro pěkný fotky, ne?
Kristina Hartman, head of social media


 


Každý rok jsou dvě velké události, na které vyrážíme společně. Tou první je pražský maraton a tou druhou maratonský běh okolo jezera Lago di Garda, kde se kromě maratonu běží závody také na 30 a 15 kilometrů. I letos v říjnu jsme si připsali účast a proběhli se v dechberoucím prostředí na trati, na které se místo vody a proteinových tyčinek podává běžcům tyrolský špek a prosecco. Prostě stile italiano, mrkejte na to…





Lezba dnes? 
Pro tentokrát to není otázka hozená na kolegyni se záměrem zjistit její aktuální sexuální preference, ale interní facebooková skupina a signál, kterým se v nydrle svolává další parta. V létě se nám tu totiž ve velkém rozmohlo horolezení a lezení na umělé stěně





Doslova nám sem vlezlo odvedle, od Zuzky Bergrové z Go.Directu. Katka ObrazováVojta Růta, Roman Grulich a holky ze SoMe týmu Danča Kultová a Zuzka Soudská s koncem pracovní doby zacinkají karabinami a už se za nimi práší ve smíchovské lezecké hale. Nevěřili byste, jak dokáže po třech hodinách boje s chyty, lanem a prezkami potěšit obyčejný párek v rohlíku zalitý velkou desítkou…
   


Tyčky, hřiště, jiné koníčky a namasté
Běžecké tretry a lana nejsou ale všechno, s čím se v nydrle setkáte. Máme tu i další sporťáky a sporťačky. Bára Šuffnerová se kromě běhu oddala sportu na tyči, tanci pole dance, vždy usměvavá Jana Palajíčková se zase za zdmi naší agentury mění v lakrosovou královnu, kdy na hřištích předává své zkušenosti z reprezentace novým hráčkám ženského lakrosu.

Svou láskou k lodím a koním se pro změnu netají Dominik Dvořák z awSOME crew, jak si social media tým přezdívá od doby, kdy s Dominikem podnikl svou první polo pracovní plavbu podél italských a chorvatských břehů. Podívejte, jak se jim plachtilo.



Abychom nebyli mimo hru na žádném sportovním poli, pochopitelně cvičíme i dnes tolik populární jógu. Byl by to totiž hřích na ni každé pondělí ráno nevyrazit, když ji máme hned u nosu, přímo v ateliéru u holek z Cartelu. Není prostě lepší způsob než začít nový pracovní týden pořádným protažením těla s naší ex-kolegyní, lektorkou Danou Mackovou, a zkoncentrovat se její hodině na sportovní výkony příštích dní.

A co zítra vlastně? Lezeme, běžíme nebo…?

Katka Obrazová,
copywriter

26/10/2017

Case study: redesign portálu ČSA

Přes 10 měsíců práce, víc než pět týdnů optimalizace a 24 hodin finálního deploye. Tolik času strávil společný tým UXáků, designérů a programátorů z nydrle a vývojářského studia Nurun na redesignu portálu Českých aerolinií (www.csa.cz). Portál ČSA je jedním z největších projektů, na kterých jsme za 13 let existence nydrle dělali. Minimálně pokud jde o weby. Unikátní je hlavně technickým řešením postaveným na CMS platformě Umbraco, pyšní jsme ale i na další věci. Podívejte se sami:

Zjednodušili jsme navigaci a zpřehlednili obsah

Web ČSA dokazuje, že i velká portálová řešení mohou být jednoduchá a uživatelsky příjemná. Po redesignu se uživatel dostane ke všem informacím maximálně na tři kliknutí, text v mnoha případech nahradila infografika. Při navrhování nové navigace a uspořádání obsahu jsme vycházeli z analýzy nejčastějších dotazů z webového vyhledávače i call centra. Díky tomu dostaly prostor informace, které cestující skutečně zajímají.



Zkrotili jsme unikátní CMS

Portál běží na open source systému pro správu obsahu Umbraco. V zahraničí si platformu oblíbily hlavně finanční instituce a další firmy, které na webu uchovávají velké množství informací. V Česku se Umbraco zatím neprosadilo. Nám se s ním ale pracovalo skvěle a už v něm připravujeme další velké projekty. Hlavní předností Umbraca je totiž open source přístup, který umožňuje systém jednoduše rozšiřovat a upravovat pro konkrétní potřeby klienta. Otevřenost a přizpůsobitelnost systému ocení i designéři, kteří díky tomu mohou vytvořit vzhled webu přesně podle svých představ a přání klienta. Systém je uživatelsky příjemný také pro editory obsahu. Tým ČSA dokázal po čtyřhodinovém školení naplnit web v 11 jazycích za 4 měsíce.

Na rozdíl od většiny open source portálových řešení si ale Umbraco zakládá na bezpečnosti. Jeho kód každých 6 měsíců audituje nezávislá bezpečnostní agentura a při vývoji se používají bezpečnostní standardy OWASP, které zajišťují nejvyšší kvalitu tohoto softwaru. Umbraco je navíc postavené na platformě ASP.NET od Microsoftu a dobře si tak rozumí s cloudovou platformou Microsoft Azure. Přípravu infrastruktury v cloudu měli na starost odborníci z Microsoftu, se kterými jsme na projektu spolupracovali.



Vyčistili jsme design

Vytvořili jsme čistý, vzdušný a minimalistický design v korporátních barvách ČSA. To bylo celkem náročné, protože ke kombinaci červené a modré se doplňkové barvy hledají obtížně. Nejvýraznějším prvkem výsledného designu je gradient, který ruku v ruce s aktuálními designérskými trendy.

Zvýšili jsme výkon

Web ČSA běží v 11 jazycích a 41 zemích světa. Ve špičce zvládne obsloužit až 30 000 uživatelů současně. Toho jsme dosáhli pomocí komplexní a robustní architektury, na které jsme spolupracovali s Microsoftem. Nový web ČSA běží ve dvou nezávislých datacentrech. Jedno je dedikované pro Evropu, druhé pro USA a Asii. Celé technické řešení se skládá ze 30 serverů, ve špičce může současně běžet i více než 50 serverů. Díky této architektuře dosahuje web průměrné doby odezvy méně než 200 ms a stránky se načítají rychlostí pod 1,5 sekundy.

Portál se přizpůsobí každému zařízení

Počet lidí, kteří nakupují letenky z mobilních zařízení, rok od roku roste. Redesign webu je plně responzivní a umožňuje tak cestujícím pohodlnou rezervaci letenek na desktopu, mobilu i tabletu. Novou responzivní grafiku, která koresponduje s webem jsme navrhovali také pro rezervační systém.

Celou case study jsme představovali na posledním ročníku konference WebExpo. Na záznam se můžete podívat TADY.

Pavla Nýdrle a Gabriel Zábušek z Nurunu na konferenci WebExpo

Na čem pracujeme teď?

Vývoj webu probíhá několika fázích, jeho spuštěním tedy naše práce zdaleka nekončí. V současné chvíli třeba přizpůsobujeme web pravidlům Web Content Accessibility Guidelines (WCAG 2.0), díky kterým usnadníme přístup k informacím nejen nevidomým a zrakově postiženým, ale i všem dalším uživatelům stránky. V budoucnu pak plánujeme ladit web k dokonalosti na základě statistik používání, názorů uživatelů i naší osobní zkušenosti.

Až budete plánovat dovolenou nebo zjišťovat informace ke svému letu, mrkněte na www.csa.cz a vyzkoušejte výsledek naší společné práce.


Připravili:
Gita Jílková, PR Specialist
Marko Rumpli, Project Consultant
Martin Velfl, Interaction Designer
Dominik Dvořák, Social Media Specialist

16/10/2017

Slavíme 5 let s Vodafonem

Vodafone je taková naše srdcovka. V září jsme společně oslavili pětileté výročí, a to se mezi klienty jen tak nevidí! Za tu dobu jsme vytvořili přes 2 000 e-mailingových šablon a rozeslali víc než 25,6 milionu e-mailů v rámci 800 rozesílek s 890 000 unikátních kliknutí. A pořád nás to baví. Na datech totiž vidíme, jak se v průběhu let zlepšujeme. Open rate se třeba loni vyšplhala ke 22 %, proklikovost pak dosahovala až k nadprůměrným 6 %.

A co všechno teda pro Vodafone každý měsíc děláme? Náš e-mailingový tým maká na přípravě atraktivní kreativy, psaní chytlavého copy i kódování a hromadné rozesílce na databázi kontaktů. Tady je pár příkladů naší každodenní práce.

1) Hromadné rozesílky
Naším denním chlebem jsou plošné hromadné rozesílky. V nich zákazníky Vodafonu jednou za měsíc nebo dva informujeme o všech novinkách, jako jsou třeba nabídky nových tarifů, služeb nebo telefonů. Nejúspěšnějším newsletterem bývají zpravidla ty vánoční, ve kterých Vodafone rozdává svým zákazníkům dárečky.  




2) Dotazníky spokojenosti 
Ve Vodafonu si taky rádi ověřují, že jsou jejich zákazníci spokojení s nabízenými službami. My jim s tím pomáháme a pravidelně sbíráme zpětnou vazbu pomocí e-mailových dotazníků spokojenosti.   






3) Pozvánky na akce    
Nezapomínáme ani na firemní zákazníky, protože ve Vodafonu je e-mailing jedním z nejdůležitějších kanálů pro B2B komunikaci, kde open rate e-mailů dosahuje až k 24 %. Naším úkolem je vytvářet pozvánky na různé akce a konference, které u klienta v průběhu roku pořádají.


4) Krátké zprávy    
Kromě e-mailingu si pravidelně hrajeme s textacemi informačních SMS zpráv, push notifikací a krátkých sdělení na měsíčních fakturách. Zprávičky omezené malým počtem znaků vyžadují úderné a výstižné copy, na kterém se vždycky vyřádíme.

5) Jednorázové kampaně     
S Vodafonem čas od času spolupracujeme i na jednorázových speciálních kampaních, které s klasickým e-mailingem přímo nesouvisejí. Před dvěma lety jsme takhle například vytvořili „nekonečný direct mail“, hravou skládačku připomínající 15 let Vodafonu na českém trhu. Obálku s tímhle dopisem rozeslanou nejvěrnějším zákazníkům operátora ocenili i v soutěži Fénix content marketing. Rádi vzpomínáme taky na hru do Apple TV, která na roadshow po pobočkách přibližovala zákazníkům fungování technologie LTE.



A na čem pracujeme zrovna teď? Vodafone minulý týden představil novou identitu značky a naším úkolem bylo předělat všechny stávající e-mailingové šablony. Byla to teda fuška, ale co bychom pro takovou srdcovku mezi klienty neudělali!

Připravily:
Gita Jílková, PR Specialist
Tereza Kvapilová, Account Executive



19/09/2017

Jak se nydrle tužilo na Lipně

Na podzimní teambuilding jsme vyrazili na Lipno a hlavním tématem byl offline – ve všech možných aspektech. Pro dělníky digitálu, kteří jsou online ve dne v noci, to byl ten nejlogičtější elixír. Co všechno jsme dělali?



Čtvrtek, tři odpoledne, vypínáme počítače a míříme na Hlavák. Dvaatřicet lidí a tři psi v několika kupéčkách míří na jih. Už ve vlaku si nastavujeme letecký režim a nastává první výzva: dva dny bez internetu. Cestu si krátíme alkoholem, seznamováním s novými agenturními posilami (ahoj Kájo, Lindo a Bubi!), nebo děláním stojek v uličkách na stojanech na kufry (dobrá práce, Honzo!).




Když kolem půl deváté večer dorážíme do Černé v Pošumaví, už padá tma. Přes hráz lipenské přehrady pochodujeme do našeho tábora. A nastává výzva číslo dvě. V chatkách není elektřina (záměrně). Offline další úrovně. Takže v batozích po hmatu hledáme čelovky, které nám Míša ještě v kanceláři rozdala jako předzvěst toho, co nás čeká.



Hurá, svítíme!

Jsme hladoví jako vlci a nemůžeme se dočkat slíbených buřtů. Ale nejdřív musíme do lesa pro dříví, abychom si je měli jak opéct. S čelovkami na hlavách vyrážíme do houštin a jako slídicí psi hledáme každou větvičku. Je nás hodně, takže za chvíli už nastává vytoužená idyla: buřty, pivo, plápolající oheň a teplé mikiny.



Nic nám nechybí.

Ještě před spaním ale nastává další výzva. Kde jsou umývárny? Zjišťujeme, že všichni dohromady máme k dispozici přesně jeden záchod, dva pisoáry a jedno umyvadlo. A že by tam někdo před naším příjezdem uklízel, se říct nedá. Takže většina z nás se smiřuje s tím, že následujících 36 hodin stráví bez sprchy a vyčištěných zubů.

Dobrou noc!

Pátek: lana a táborovka



Jen co jsme proloupli oči, uviděli jsme, kde to vlastně bydlíme. Přímo na břehu jezera, z kterého po ránu stoupá pára. Instagramová idylka! Zachycujeme ranní panoramata a nemůžeme se dočkat, až je po skončení leteckého režimu oheštegujeme a vypostujeme na sociální sítě (no dobře, několik snímků a storíček uniklo na sítě ještě během akce).

Po snídani v nedalekém hotelu Racek máme chvíli volna, kterou trávíme u jezera. Posedáváme na lavičkách, užíváme si babího léta a klidu, který tu nastal po právě ukončené letní sezóně. Pejsci jsou štěstím bez sebe, pro klacíky skáčou dokonce i do vody.

Už jste někdy viděli šťastnějšího psa, než je Goja?

V jedenáct přichází hightlight dne. Vyrážíme do lanového parku v sousedství našeho tábora. Absolvujeme pár cvičných překážek na zemi, oblékáme lezecké postroje, učíme se pracovat s jistícími karabinami a kladkami, a první šestice vyráží do korun stromů.



Jakkoliv lanové překážky vypadaly ze země zábavně a nevinně, při vystoupání na první plošinu několik metrů nad zemí se asi každému zatajil dech. Nebyla jsem na téhle zábavě poprvé, ale takovou závrať jsem ještě neměla. Když jsem si ve výšce poprvé přepínala jisticí karabiny ze stromu na strom, pořádně se mi třásla kolena.



Opravdová krize nastala, když jsme hned na jedné z prvních překážek museli skočit ze stromu na strom. Pod námi jen mnohametrová propast. Tady mi pomohlo opravdu jen povzbuzování holek, které lezly se mnou.

„To dáš!“ znělo mi v uších, když jsem zavírala oči a odhodlávala se ke skoku.

Najednou jsem objímala protější strom a další velká výzva byla za mnou. Díky holky! Tomu se říká týmovost!



Postupně jsme si zvykali na velkou výšku i na to, že pod nohama máme mnohdy jen ocelové lano nebo rozhoupané dřevěné kůly. Něco bylo složitější, něco snazší, ale myslím, že psychikou to asi zatřáslo každému. Já jsem mnohokrát musela jen sílou myšlenky přesvědčovat samu sebe, že to zvládnu. Přece nespadnu na hlavu někomu pode mnou (k těm jisticím lanům si člověk buduje důvěru opatrně).



Když jsme sjížděli po závěrečné kladce na pevnou zem, spadl nám kámen ze srdce. Pak nás ale zalil pocit radosti, že jsme to zvládli, dali si do těla a překonali své hranice. A vyrazili na zasloužený oběd do Racka.

Strč ruku do syrových vajec



V podvečer přišel další hightlight dne – dalo by se říct skoro táborová hra. Vedoucí (rozuměj board nydrle) se převlékli do fantastických převleků a připravili pro nás šest úkolů. Ty jsme plnili v náhodně utvořených týmech – aby se dobře poznali i ti, kteří spolu běžně nepracují. Každý tým si zvolil kapitána, jméno a poznávací znak, kterým se odliší od ostatních. Jedni tak měli na hlavách kapuce, jiní vykasanou nohavici, další si uhlíky načmárali čáry na obličej.



Na cestě k vítězné trofeji jsme museli plnit nejrůznější úkoly. Každý úkol nějakým způsobem demonstroval jednu z hodnot nydrle. U Kristiny jsme sahali do neprůsvitných sklenic naplněných prapodivnými směsmi (syrová vajíčka, piliny s kečupem a hořčicí, gumoví hadi ve šťávě z okurek nebo třeba bahno), k Míše alias mořské panně doplout na paddle boardu a nezhasnout přitom svíčku. Marko nás nutil vyklopit do sebe panáka a běhat s čelem zapíchnutým do kusu klacku kolem osy, u Barči jsme museli do tří minut provléct provázek pod oblečením všech členů týmu. Pavla nám zase izolepou slepila těla k sobě a přiměla překonat dvě překážky v lanovém centru. Postupně jsme tak sesbírali všechny firemní hodnoty: tým, nasazení, výzva, hrdost a know how.

Skvěle jsme se bavili a hlavně v týmech zjistili, kdo se hodí na co a který úkol mu bude nejlépe sedět. Vítěznou trofej v podobě načerveno natřené lebky býka (která ilustruje to, co se snažíme v sobě vzájemně probudit - nasazení jako bejk), nakonec získal tým Standové (Gita, Standa, Terka a Pavel). Tenhle tým taky určí, kam si trofej v agentuře pověsíme.



Večer už jsme jen rozdělali oheň a grilovali. Drinkem večera bylo speciální Cuba Nydrle, tedy rum s colou namíchaný asi tak půl na půl. Do postelí jsme pak odpadávali jak hrušky.

Na co z tohoto teambuildingu rozhodně nezapomeneme?
  • Na nalezené černé koťáko, které Kája s Lindou chtěly za každou cenu odvést do Prahy. Ale neudělaly to.
  • Na šestnáctiletého místňáka Davida, který se k nám v táboře připojil a chtěl si dopřát trochu rozptýlení. Jenže to by Honzovi Šílovi nesměl prdět pod nos.
  • Na noční koupání, kdy Ela, Míša a Dominik odházeli svršky a skočili do ledového Lipna.


V sobotu ráno jsme odjížděli stmelení, lehce ovínění, s úsměvem na tváři. Paprsky slunce protínaly okýnka vlaku a sváděly k víkendovému pospávání. Ani se nám ten letecký režim nechtělo vracet zpátky. Protože jak někdo nedávno ironicky psal na sítích: Offline is the new black!



Tak snad si zas někdy někde dopřejeme ten bezinternetový luxus.

Děkujeme!


Aneta Šaferová
editor-in-chief