29/03/2011

Panem et circenses aneb bašta a bowling!

Ti z vás, kteří čtou náš blog pravidelněji, vědí, že naše agentura trpí chronickou nenažraností. Michal, ačkoliv se o nás stará v jiných oblastech pečlivě a s láskou, tuto maličkost jednoduše vypouští. Nikdo neví, jestli to dělá naschvál, aby nás udržoval fit a v dravé náladě, nebo čistě proto, že chce, abychom vypadali neduživě a naše šance na získání práce jinde byly mizivé. Minulý týden se ale vše změnilo. Vrátíme se zpátky na začátek. 

Ve čtvrtek jsme si zase po nějaké době chtěli udělat hezký společný večer. Je nás čím dál tím víc a tak nám už nestačil jeden stůl, jako kdysi, ani dva či tři. Vešli jsme se k pěti stolům. To jde.



Všichni jsme s napětím čekali, co se bude dít. Michal nám protentokrát sliboval, že se vážně najíme. Objednali jsme si nějaké ty čaje do půllitru a čekali. Netrpělivost se dala krájet, ale z toho se člověk moc nenají.



„Tak co Michale, řekneme jim, ať už to donesou?“ Šárka teď řídí většinu procesů v agentuře. Má nás doslova v hrsti. Říká, že to s námi myslí dobře, ale kdo jí to má věřit?



„No tak dobře, ať se nadlábnou, jsou celí neduživí a půlka pracovala i o víkendu,“ odsouhlasil postup Michal.



Tak to teda přinesli. Každý stůl dostal košík chleba se sádlem. Jeden. Zůstali jsme koukat jako opaření. To nikdo nečekal. Kdyby francouzská paštika….ale špek?



„Hmmm, to je žrádlo!“ Jediná Polina, protože je ve zkušebce, přehrávala, jak jí ten chlebíček s omastkem náramně chutná.



Bára se začala smát, protože si nedokázala připustit, že by to Michal myslel vážně. Každý den mu pečlivě připravuje snídaně – vločky s jogurtem, croissanty s čokoládou, chlebíčky se šunkou, chlebíčky se zeleninou…a teď jí Michal podstrčí suchou kůrku? Bára začala tiše vzlykat. Některá životní zklamání přijdou ve chvíli, kdy je čekáte nejméně.



Kuba měl chuť se zvednout a odejít: „Kdybych chtěl k večeři chleba se sádlem, zůstal bych doma.“



Dana se začala červenat. „Sádlo. To je fakt trapas. SÁDLO. Neuvěřitelný. Fakt s váma už nikam nejdu.“



„Z jídla nebude nic, jdeme pít,“ Ilja do sebe hodil drink a objednal si 3 další. Alkohol prý léčí bolest. Nikdo mu nemohl nic vytknout.



„Tohle je jako u vás normální?“ ptal se u vedlejšího stolu jeden z těch šikovnějších externistů.
„Bohužel,“ musel mu odpovědět Antonín.
„Tak tu smlouvu na HPP skartujeme, jo? Na to, abych u vás pracoval, se mám moc rád. Zdravotní důvody.“
„Jasný.“ Nemělo smysl odporovat.



Nejsmutnější ze všech byl Štěpán: „Já jsem se ale vážně těšil. Fakt. Víc než na Vánoce. Víc než na promoci, víc než na spuštění dalšího webu.“


Lenka se dopálila, napřáhla se a začala Michalovi vyhrožovat, že jestli neobjedná něco, co se dá jíst, tak se plochy její ruky a jeho tváře setkají. Vzpoura!

Netrvalo to dlouho a pod pohrůžkou násilí a použití sociálních sítí revolucionáři vyhráli. Michal nakázal donést jídelní lístky a tvářil se, jakože si můžeme dát COKOLI. Všichni pokřikovali radostí: Jídlo je naše! Jídlo je naše!  Ať žije pečené sele! 

Vzhledem k tomu, že Klára nebyla v dosahu, ani na IM nebo na telefonu, nikdo nás neupozornil na jasný oxymóron v našem bojovém pokřiku. 



„Můžu si dát pořádnou chlapskou porci?“ ptala se nadšeně Dáša. „No jasně, když to nebude půl krávy, tak můžeš,“ řekl s obavami v hlase Michal. Dáša se začervenala a znova požádala číšníka o jídelní lístek.



„Já bych taky chtěla trošku větší porcičku! Aspoň takovou, jakou si dává Pepe k obědu,“ přidala se hned Veronika. O tom, že by tyhle dvě okousaly i celou krávu až na kost, nikdo nepochyboval.


A pak to přinesli. Všichni úžasem oněměli, s úlevou vydechli, uznale pokývali a dali se do jídla. Špíz v Hybernii má něco do sebe.


To uznal i Michal. A svatosvatě přísahal, že už nás nikdy nenechá hladovět.




 Nejenom holky se daly s chutí do jídla.


/Exkluzivní záběr z Nydrle Geographic: Samičky piranha nydrle se vrhly na kořist, která už nemá sebemenší šanci na přežití. Nezůstane ani jeden svalový vlásek, během několika vteřin ohryžou svůj úlovek na zářezy v dřevěném prkénku./



Michal je láskyplně pozoroval a šeptal: „Podívejte se na ně, jak se cpou, holky moje šikovný…nejlepší account mana-žerky!


Po vzoru antických vládců Michal zvolil strategii Panem et circenses, tedy chléb a hry. Po jídle nás čekal bowling.



Spokojeně jsme si vyvalili břicha do kožených sedaček a užívali si odpočinku.



Zbytek těch, co se vzpamatovali o něco rychleji, si šel zahrát. Kvůli tomu, že ve firemním systému nikdo nezaložil nový projekt bowling01 a nerozdělil práci, jsme byli chvíli trochu zmatení a neorganizovaní.



Šárka se sesynchronizovala s IT oddělením a souběžně (časově i prostorově) klikovaly na jedné ruce.



Antonín chvíli šermoval..nebo skicoval…samozřejmě s technikou propracovanou do nejmenšího detailu.



Ilja se chvástal, že mu stačí jen lusknout a má všechny kuželky dole. Na střední škole totiž měli dráhu zdarma, takže hráli pořád. Jako vážně, pořád. Antonín, jako kreativní ředitel, z toho neměl moc radost. Ale na druhou stranu to vysvětlovalo spoustu věcí, které mu od Iljova nástupu ležely v žaludku.



Elegancí všechny překvapila Polina. Její gymnastická průprava z dětství byla znát při každém hodu.

Po nějaké době všichni včetně Kuby pochopili základní principy a pravidla hry a rozjelo se to. iTým (IT tým) měl po velmi krátké době dost vysoké skóre. O dost vyšší než všichni ostatní. Trochu jsme je podezřívali, že to není jen tak samo sebou.


Všimněte si totiž ďábelského znamení na Rosťově ruce.  



Zatímco Antonín nechápavě pozoroval, jak jeho tým paběrkuje kuželku po kuželce, programátoři neztráceli čas tlacháním a sázeli striky jeden za druhým. Milan a Mirek mohli v podstatě házet pomalu poslepu…


Na naše všetečné otázky se Mirek jen usmíval a říkal: „No tak, skript, haha, tak k tomu se nebudu vyjadřovat. Hehe, skript. A neptejte se pořád, taky by se vám mohla omylem zavirovat bodovací tabule. Hehe.“ Na to si už nikdo nedovolil říct ani popel. 

Mike sice dal tři striky v řadě, ale nakonec stejně povozil kouli žlábkem a z bodů nebylo nic. To je ten rozdíl mezi člověkem a programátorem.


Byl to prostě fajn večer! Michal si ujasnil, jaké priority mají jeho zaměstnanci a následující týden dokonce vybavil kuchyň toustovačem a dvěma pytli chlebů. Jen se po nich zakouřilo. Doslova.
A my už nikdy nebudeme remcat, že máme málo jídla.

Na závěr pro vás máme ještě jeden kvíz. Kdo jej uhádne, získá pozvánku pro dva na naši narozeninovou párty, která se bude konat v květnu.

Otázka zní: Čí bříško na fotce je pravé?

Tímto blahopřejeme jeho nositelce a těšíme se na vaše odpovědi! 

25/03/2011

Nejsi i ty rejža s citem pro fajnovky?

Pokud máte rádi videa stejně jako my, rozhodně se podívejte na stránky www.mcdonalds-soutez.cz. Právě na nich probíhá soutěž, kterou jsme zrealizovali pro společnost McDonalds k jejich kampani Fajnovky za pár kaček.

Vaším úkolem bude natočit krátké 5sekundové video, ve kterém originálně přistoupíte k otázce „Co všechno se dá pořídit za pár kaček?“ Inspirací vám mohou být aktuální spoty: luxusní tetování z mateřské školky nebo kaktusová akupunktura, nejen pro pěstitele sukulentů. Zkuste přijít ještě s něčím lepším. S technickými tipy a triky vám pomůžeme na zmiňované mikrostránce, kterou vás provede herec a režisér Miki Křen.


Opět jsme si zkusili náš oblíbený formát: interaktivní video web. Své výtvory na něm jednoduše vložíte mezi oficiální znělky a vytvoříte tak vlastní verze spotu. Vítězné nápady mají šanci se stát oficiální TV reklamou McDonalds. To je docela výzva, nemyslíte?

Zapojte svou fantazii a do 5 vteřin vtěsnejte ten nejlepší nápad, který máte. Konkurence bude tvrdá a vítězství bude o prsa korejské ženy, to vám říkáme rovnou. 

16/03/2011

Víte, jak se pozná dobrý kamarád?

Asi vás nepotěšíme, ale měli byste to vědět. Podle nedávné studie agentury Forrester Research má pouhých 6 % Američanů mezi 12 a 17 lety zájem se nějak sblížit se značkami na sociálních sítích, konkrétněji Facebooku. Vzhledem k tomu, kolik nadějí současný marketing vkládá do mladé generace na sociálních sítích, 12 % ve skupině do 24 let je pořád zneklidňující. Nemálo z celé poloviny této populace, která je zaregistrovaná na Facebooku, si dokonce myslí, že by si značky měly sbalit svých pár aplikací a vypadnout. Ježí se vám vlasy? Tak čtěte dál…

Možná se stačí na výzkum podívat právě z pohledu samotných juniorů. Podle této studie si totiž mladí Američané myslí, že by značky měly být více reaktivní než proaktivní, tj. měly by více poslouchat a brát uživatele vážně, než se je snažit řídit a ovlivňovat. Mladí jsou velmi hákliví na to, jak se k nim značky chovají. Celých 74 % z nich běžně doporučuje produkty nebo služby na síti, ale dělá to z vlastní vůle. Neurvalost a podlézání značek nesnesou ani v reálném životě, natož ve výsostně osobním prostoru sociálních sítí. Ze stejných důvodů mohlo dojít ve výzkumu ke zkreslení, protože jsou značky, které mladí třeba užívají, ale nezaujatě. Proto je odmítnou na Facebooku, protože se s nimi nemají potřebu spojovat před svými přáteli. A takových zajisté není málo.

Pro mladé je jejich identita a to, jak ji prezentují na síti, středobodem vesmíru. Tupé lajkování čehokoliv jim není vlastní, naopak, vyhledávají názory a hodnoty, ke kterým se chtějí přimknout. Spíše proto zareagují na prohlášení typu Mám rád rohlíky z místní pekárny, něž na skupinu Místní pekárna. A pak samozřejmě záleží na obsahu. Tito nevinně vyhlížející mladíčkové a slečinky se nenechají tahat za nos. A pokud neví, co si myslet, pozorně naslouchají svým vzorům. Ty poznáte podle toho, že se výrazněji projevují a s radostí vyjadřují své, často nevybíravé, názory. Zbytek tiše, ale pozorně přihlíží.

Co by vám na Facebook asi řekl rebel Dylan?  (Zdroj: catwalkqueen.tv)
Chování mladých na síti má svou logiku. Ale nebojte, co je trapné dnes, nemusí být nutně trapné zítra. A co je trapné on-line, nemusí být trapné off-line. Pokud značka na sociálních sítích neposkytuje svým uživatelům nějakou přidanou hodnotu, možná je lepší na nich nebýt. Jako nechtěný outsider si akorát pokazí svůj image. Že vás neolajkují na Facebooku totiž ještě vůbec neznamená, že si vás nekoupí v obchodě.

Takže hlavu vzhůru, hype na sociálních médií se nemusí nutně týkat všech. Vaše generace vám možná někde v klidu dorůstá, tak nemějte komplex z toho, že máte méně fanoušků a snažte se ty, co máte, rozmazlovat co nejvíc.

Zdroj: Adweek

09/03/2011

Děkujeme!

Ráno jsme se budili s radostí v srdci a bolestí v hlavě, ale bylo to krásné. Včera jsme na (slavnostním) předávání Louskáčků obdrželi hned dvě ocenění. Jedno, stříbrné, jsme si odnesli za image kampaň Jdu svou cestou pro Český rozhlas a to druhé, zlaté, za QR kódové jmenovky na Social Marketers Summitu. Obou cen si nesmírně vážíme a máme z nich velkou radost. Chceme tímto poděkovat všem, kteří nám se zmiňovanými projekty pomáhali a měli na nich svůj podíl, a samozřejmě i těm, kteří nám poskytují každodenní inspiraci a odhodlání pracovat. 


Chtěli bychom také poděkovat českému Art Directors Clubu za organizaci celého večera. Uvědomujeme si, jak náročné je zkrotit stále rostoucí bandu nezvladatelných kreativců. Moderátor se snažil kočírovat roztroušené publikum a musíme říct, že technické problémy, které provázely slavnostní předávání, mu to výrazně komplikovaly. Zavřít bar a neotevřít bufet bylo bolestné, leč nutné řešení a je dobré se s ním smířit navždy. V kombinaci se zkrácením ceremoniálu na polovinu se to ovšem dá přežít.

Všichni moc dobře víme, že za atmosféru nezájmu v sále si můžeme trochu sami. Zkusme si dát do příště malé předsevzetí, že se budeme vzájemně více respektovat a oceňovat odvedenou práci na projektech. Zajisté jí bylo dost. Upřímně se těšíme na výtvory, které se objeví v tomto roce. Zdá se nám, že úroveň nápadů i kvalita zpracování roste a určitě se je na co koukat. Atmosféra následujícího předávání Louskáčků je taky jenom na nás.

Tak zase za rok! A ještě jednou, díky všem! 






08/03/2011

Střihu zdar!

Před pár měsíci jsme vás navnadili na nový projekt pro kadeřnické studio Toni&Guy. Teď už vám můžeme prozradit, o co se jedná a jak to celé dopadlo. 


S redesignem interiéru jednoho ze studií se v Toni&Guy rozhodli i pro aktualizaci stránek a doprovodnou kampaň. Rádi spolupracujeme s klienty, kteří se nebojí netradičních řešení, proto nás těší, že Toni&Guy s novým projektem oslovili opět nás. V roce 2008 jsme pro ně zpracovali první video web v ČR, který měl velký úspěch. 

I tentokrát jsme vystřihli stylovou interaktivní prezentaci, která volně navazuje na tu předcházející. K novým stránkám jsme pro toto studio také zhotovili výlohu v Dlouhé ulici v Praze. Hlavní role u obou projektů obsadily interaktivní video a tvář Toni&Guy v Čechách, zpěvačka Iva Frühlingová. Videa si vzal pod křídla herec a režisér Miki Křen, se kterým jsme už spolupracovali na nejednom projektu. Díky Miki!



Mottem kampaně je, že kvalitní profesionální střih umožňuje nespočet zajímavých a originálních stylingů*. Naším cílem bylo ukázat, jak lidé v Toni&Guy přemýšlí o vlasových střizích a účesech a samozřejmě, jak vnímají své zákazníky. V on-line provedení slouží k objevování možností různých stylingových variací tah myší, u interaktivní výlohy jsou to sami kolemjdoucí. V obou případech tvoří základ série video smyček, ve kterých jedna ze tří vybraných modelek mění mimiku a s výrazem se mění i její účes. Tyto modelky jsou centrální součástí domovské stránky a uživatel si tak může prohlédnout jednu po druhé. Projekce ve výloze střídá modelky podle předem naprogramovaného plánu, nicméně pomocí senzoru umožňuje kolemjdoucím pohrát si s právě probíhající smyčkou. Čidlo totiž reaguje na dění před výlohou a vnímá plynulost i směr pohybu. Když se kolemjdoucí, kterého senzor rozpozná jako záchytný bod, zastaví, smyčka se ustálí a je možné ji pohybem přetáčet dopředu i dozadu. 

Celkem jsou představeny 3 základní střihy a jejich 4 stylingové variace, tj. 15 možností uchopení účesu v různých fázích rozpracování. Vše, co na stránkách najdete, pochází z dílny Toni&Guy a stojí za prohlédnutí, nemluvě o zajímavém řešení celé kampaně. Vzhledem k tomu, že jaro je tady a chtělo by to zastřihnout zimní hřívu, malá inspirativní procházka na www.toniandguy.cz nebo přímo do studia v Dlouhé ulici v Praze vám udělá jen dobře. Tak střihu zdar!

* To jsme si nevymysleli, to je fakt, který si můžete ověřit na vlastní vlasy ve skoro každém (doopravdy) profesionálním studiu.



04/03/2011

Bannery na stranu a kurzor vzhůru! M&M’s invaze začíná!

Jestli tvrdnete v pátek odpoledne v práci a hledáte malé rozptýlení, můžete zkusit hru Space Heroes z dílny nizozemské BBDO. Především po dlouhém pracovním týdnu vás asi potěší, že jako vesmírný hrdina posádky M&M’s můžete ve své malé lodi napadnout jakoukoli stránku a burákovými bonbóny ji rozstřílet na padrť. JAKOUKOLI. Stačí vám k tomu malý widget z www.m-ms.dk/spaceheroes, který přetáhnete do své lišty. A pak, kliknutím kouzelné myši, ať jste i na té nejposlednější stránce internetu, budete mít svou vesmírnou loď vždy k dispozici a z pohodlí svých židlí můžete rozpoutat nelítostnou válku s webovým designem. Rozstřílejte všechny bannery, obrázky a texty, které jste (nejlépe vy osobně) celé týdny či měsíce dávali dohromady! Ani náš blog nepřežil.

Škoda jen, že tato malá Java scriptová vychytávka není součástí komplexnější kampaně nebo soutěže. Mnozí uživatelé by si zajisté vyhráli dosytosti a značka M&M’s by si mohla blahopřát ke zdařilé hře.