21/11/2011

Recepční s osobním kouzlem

Nehledáme slečnu ani chlapce, kteří si chtějí lakovat nehty na recepci reklamní agentury. Hledáme vítací typ!

Ideální uchazeč má vyrovnaný poměr těchto prvků:
  • profesionalita
  • (pro)aktivnost a nadšení
  • přátelská povaha a sklony k zatínání lícních svalů v přítomnosti jiných lidí, úkaz známý též pod pojmem úsměv
  • organizační schopnosti
  • spolehlivost
  • cit pro jazyk, a to jeho mluvenou i psanou podobu (čj, eng)
  • řidičák skupiny B výhodou, platná tramvajenka postačí
Hledáme někoho na poloviční úvazek, nejlépe dopoledne (8:30-13:00), ale i to je případně k jednání, stejně jako zbytek.

Pokud se ti naše nabídka líbí, nebo se chceš dozvědět víc, napiš Báře Peroutkové na barbora@nydrle.net.

PS: Hledáme osobní kouzlo, ne firemního kouzelníka! 

Styl! Zdroj 

11/11/2011

Co sex prodává?

Znáte to: trochu to opepřete, okořeňte, dejte tomu šťávu, dejte tam prostě nějakou nahou kůži. Ve většině případů podobná debata bohužel znamená, že tam prostě dáte kozy nebo zadek. Všeobecná poučka, že sex prodává, ale neplatí vždycky a je dobré vědět, kdy tomu tak je a kdy je možná lepší se odvádění pozornosti na svůdná těla vyhnout.

Předpoklad: Ti lepší se množí lépe a více
Podle některých výzkumů se zdá, že sázka na nahého koně nemusí být vždy ta správná. Sexuální vzrušení totiž  - překvapivě - nastartuje chuť se pářit. Abychom se mohli pářit, potřebujeme druhého do party (mono provedení se nepočítá). Abychom partnera získali, nejlépe dobrovolně a bez donucování, musíme zaujmout. Podle zákonů přírody zaujmeme jedině tím, že budeme jiní a to ve smyslu LEPŠÍ: barevnější, větší, úspěšnější, bohatší.


Prakticky to znamená, že máme touhu se kvalitativně odlišit od konkurenční masy a máme tendenci se propojit s něčím výjimečným, až luxusním, jednoduše LEPŠÍM. Zde platí, že luxus, aby zůstal tím, čím je, musí být tak trochu elitní, nedostupný, sofistikovaný, prostě cokoli, jen ne průměrný a běžný. Proto je tak drahý a je ho málo. Spotřebitel si kupuje odlišnost, nechce něco, co mu zaručeně doporučí tři z pěti zubních lékařů, které osloví v náhodném průzkumu trhu.

Reklama na sex
Luxusní a jim podobné  značky proto mají tendenci vytvářet v reklamě sexuální napětí, protože nepřímo nabízejí možnost být jiní, lepší. Pokud máte masovou značku, která  neprodává odlišnost a zapletete se v reklamě do výrazného sexuálního napětí, může se stát, že své zákazníky odvedete jinam. Ti totiž pocítí touhu se  zvýraznit a vyhodnotí průměrnou značku jako nevhodný způsob, jak toho dosáhnout.

Za pozornost stojí fakt, že naše touhy jsou provázané a velmi snadno si vystačíme s náhražkami. Sexuální napětí třeba velmi dobře zažehlí kus dobré čokolády. Všimněte si, že reklamy na sladkosti jsou často buď cílené na děti nebo se ohání sexem v jakýchkoli formách: potěšením, rozkoší, pohlazením, ponořením, smyslností. V reklamním bloku by měly být efektivně zařazeny hned za reklamou na luxusní auta nebo parfémy, ale to je vedlejší.

Sex jednoduše není středobodem vesmíru pubertálních výrostků. Jedeme v tom +- všichni stejně, jen měníme formu a styl. Na sexu není nic špatného, jen je třeba jej používat s citem.



Co z toho plyne? Ujasněte si, co je vaše značka, co chce říct, komu a proč. Pokud váš inovativní systém stavění lešení prodává jeho funkčnost a ne stylizace ve snaze navýšit potenciál úspěchu u druhého pohlaví, možná nemají hlášky typu „Postavíme i to vaše“ smysl. Kromě toho, že poukazujete na možnou impotenci svých klientů, kteří o sobě určitě neradi pochybují, také odvádíte pozornost někam úplně jinam. To, že si budou vaši zákazníci dlouze prohlížet prsa levně vypadající dívky neznamená, že si zároveň opíší číslo na vaši firmu.

Zdroj: Wired

07/11/2011

Hledáme dva člověky!

Dlouho jsme nepsali, a víte proč? Protože máme moc práce. Pokud chcete, abychom psali více, pomozte nám s našimi projekty: Staňte se součástí týmu NydrleDigital!

Máte-li zájem o kteroukoli z těchto pozic, pošlete svůj životopis Mirce Hrivňákové na mirka@nydrle.net. Ráda zodpoví i vaše případné dotazy.

Koho hledáme?

Account Manager
Hledáme zodpovědnou a pečlivou osobu, která se s radostí ujme vedení několika projektů a bude skvělou spojkou mezi námi a našimi klienty. Představujeme si sympatického, empaticky i numericky zdatného jedince, který žije v digitální sféře a má zkušenosti s account managementem.

Nabízíme vám práci, ve které se budete občas stresovat, dohadovat a taktizovat. S jistotou vám můžeme slíbit, že svou práci a nás všechny budete čas od času upřímně nenávidět. Zároveň se v ní budete neustále učit, rozvíjet, potkávat a pracovat se zajímavými lidmi, bojovat za naše společné projekty a za nás za všechny.

Myslíte si, že na to máte nebo to minimálně chcete zkusit? Napište Mirce!


Junior Social Media Specialist
Zároveň hledáme člověka, který by se staral o naše kampaně na sociálních sítích. Pracovní zkušenosti nehrají takovou roli, hledáme spíše juniora. Klademe důraz na schopnost učit se a samozřejmě nějaké to pracovní nadšení. Potřebujeme někoho, kdo se vyzná v sociálních sítích a ví, co se sluší a patří.

Požadujeme perfektní (psanou) češtinu, nejlépe i angličtinu. Oceníme, pokud budete mít dobré strategické myšlení, zodpovědnost a cit pro to, co budete mít na starosti. Potřebujeme někoho, kdo dokáže rychle myslet a jednat, a to například i pod tlakem vydrážděných facebookových fanoušků.

Kromě zajímavé práce nabízíme možnost pracovat se zajímavými a zkušenými lidmi, přímo se s nimi podílet na řešení jednotlivých projektů a případně se rozvíjet i v dalších oblastech. 

Tak co, kolik času trávíte na Facebooku? Pokud máte pocit, že by to vyšlo na plný nebo skoro plný úvazek, tak napište Mirce.


Ilustrační foto. Mariňáky budeme ale zase nabírat až v létě, ok?

15/07/2011

Všichni soutěžící jsou si rovni, ale někteří jsou si rovnější



Hlasovací soutěže jsou zábava. Taky trochu trauma. Nejen pro soutěžící, kteří dnem i nocí sedí nad svým příspěvkem a modlí se za jakékoli (o)hlasy, ale i pro samotné pořadatele, kteří v závislosti na mechanice soutěže čekají na útok z internetových hlubin a následné veřejné lynčování. Obdobných případů bylo dost, za všechny lze zmínit například soutěž KMV Aquila, nebo vlastně každou druhou soutěž, ve které jde o hlasy.

Hlasovací soutěže tak trochu bolí
Vůle lidu, hlasy, jsou tak trochu novodobé zlo poloviny soutěží. Jejich cílem je zapojit uživatele, dát jim pocit, že o něčem rozhodují, že na nich záleží. Kromě toho je to nejsnazší cesta, jak dosáhnout vyššího sdílení a nějaké aktivity ve spojení se značkou. Mají ale i své mouchy.

Pokud jde o hlasy, nejsme si rovni. Nějaký ten cheater, česky podvodník, lump nebo také nepoctivec, je obligátní součástí skoro každé hlasovací soutěže. A uživatelé si právem stěžují, nesoutěží, nesdílí a nešíří. Pořadatelé i organizátoři jsou naštvaní, ale vymyslet nějakou cheaterproof mechaniku není jen tak.


Sdílet nebo generovat hlasy pomocí scriptu?
Jak si tedy někteří soutěžící neférově generují hlasy a lze tomu nějak zabránit? Míra nabouratelnosti soutěží je odvislá od jejich zabezpečení. Míra zabezpečení zase často ovlivní chuť se soutěže zúčastnit. Nikoho nebaví předem prohraná soutěž, nikdo nejásá nad registračním formulářem. Napsat si malého robůtka, skript, který neustále najíždí na stránky a generuje vám další hlasy, je častou kratochvílí technicky zdatných uživatelů. Co s tím?

Jak zabezpečit svou soutěž?
Základním zabezpečením je sledování cookies a blokování opakovaného přístupu do hlasování. To se dá snadno obejít jejich nesbíráním nebo opakovaným čištěním. 

Dalším stupněm je sledování IP adresy a stanovením maximálního počtu hlasů, které lze z každé z nich udělit. Tím můžete zablokovat adresy statické, na dynamické to nestačí. S dynamickou IP adresou nemůžete prokazatelně určit, že hlasy pocházejí z jednoho zdroje, protože si je jednoduše nepropojíte, i když vidíte, že se příspěvku generují stovky hlasů za minutu.

Potom přichází na řadu činnosti, do kterých zapojujete samotné uživatele, například registrace nebo dodatečná captcha v různých podobách. Čím víc dat je uživatel povinen při registraci uvést, tím vyšší je míra zabezpečení i šance, že registraci nikdy nedokončí. Používání libovolného počtu falešných emailových adres ztíží například autorizační odkaz v těle e-mailu, kterým mají uživatelé registraci potvrdit. Obdobně poslouží i kód zaslaný na registrované telefonní číslo. Všichni ale víme, jak málo jsou uživatelé, co se týče těchto dat, sdílní.

Dobrou formou registrace je třeba Facebook Connect, především při nastavení, že se soutěže mohou účastnit pouze profily, které byly založené před začátkem soutěže. Nevyhnete se tak ale diskriminaci těch, kteří svůj profil nemají. I kdyby si ho chtěli kvůli soutěži založit, je pozdě.

Kombinace je komplikace
Žádný z těchto postupů není samospásný, a proto se používají v kombinaci. Čím víc kombinujete a zlepšujete ochranu, tím víc komplikujete soutěž. Ve výsledku odpadávají roboti i soutěžící. Možná je to ale lepší než relativně vysoká účast (robotů i soutěžících), evidentní podvádění (bez možnosti jej dokázat) a rozhořčené nářky a stížnosti všech poctivců. 

Na druhou stranu byste se možná divili, kolik práce takový cheater s generováním hlasů má. Všechno nemusí být automatizované a občas, aby výhra byla doma, je třeba najmout i brigádníky. Takže musíte uznat, že cheater dokonce vytváří pracovní místa a má se soutěží nějaké náklady. To ale nejsou důvody, proč by měl vyhrát. Co se týče značky, je spíše škůdce, už jen proto, že nic nešíří a odrazuje ostatní soutěžící.

Jak zkomplikovat cheaterům život
Základem je mít dostatek času a peněz na pořádnou ochranu. Každý projekt potřebuje své vlastní nastavení a mechaniku, neexistuje standardní systém aplikovatelný plošně. 

Dalším možným řešením je neorganizovat soutěže, ve kterých hlasy rozhodují o všem. Například v soutěži Virgin Media Shorts se ze všech soutěžních příspěvků vybere 12, které za něco stojí. O tom, které zvítězí, rozhoduje především porota (Grand Prize), ale svůj hlas mají i uživatelé (cena People’s choice). Cheaterproof filtrů je tak několik, a i když je možné si uměle nahnat body v hlasování, tak minimálně musíte odevzdat opravdu kvalitní práci, abyste postoupili na shortlist. Nestane se tak, že vyhraje video, ve kterém nějaká mánička s rozraženou zubní sklovinou hraje fotbal s barevnou fazolí (prosím, dejte mi hlas, když bůh dá, pojedu díky vám do Tanzánie).



Obdobnou mechaniku jsme zvolili i v soutěži pro McDonald’s, ve které se hlasováním rozhodovalo pouze o dílčích cenách. Hlavní cenu udělovala porota. Fajnovky pro McDonald’s se povedly. Nikdo na začátku nečekal 1 700 videí, ani přes půl miliónu hlasů. 

Zpětně přemýšlíme, nakolik aktivitu soutěžících ovlivnilo, že hlavní cenu vyhrává nápad a ne nejlepší robot, a že jsme tam nějaké určitě měli. Volba poroty není objektivní, ale alespoň mají všichni soutěžící stejnou šanci vyhrát. 


Je také dobré nastolit pravidla, která jasně definují, za jakých podmínek je možné někoho označit za podvodníka a ze soutěže ho vyloučit. To je ovšem hra na tenkém ledě, jak koneckonců ukazuje i případ KMV.

Zkuste si odhlasovat jinou mechaniku
Kam dál? Popřemýšlejte, jak jinak lze uchopit mechaniku soutěžení a o co v soutěži stojíte: poctivé soutěžící nebo vysokou aktivitu, napůl vygenerovanou od robotů. Vysoká čísla, dost dobře i ta naše, vypadají hezky, ale mohou být svým způsobem částečně umělá. Odlišit zrno od plev je ale složité. Uhádnout, co opravdoví soutěžící, často potencionální zákazníci, ocení, tak složité být nemusí. Jen je třeba jim vysvětlit, proč je důležité soutěž trochu zkomplikovat. Pokud to uděláte šikovně a soutěž bude mít hlavu a patu, účast bude určitě vysoká.

Ani tak se ale nevyhnete problémům a nespokojeným uživatelům, cílem je ale snížit jejich počet na minimum. Tak hodně štěstí!




01/07/2011

Soutěž o duhové fazole

Všechno to začalo vlastně nevinně. Měla v tom opět prsty naše žravost. Prostě jsem si řekli, že ty krabice bonbónů chceme.

Ozvalo se nám pár známých, jestli jsme dělali kampaň pro Skittles, je nás prý plná galerie. S projektem nemáme nic společného, jen jsme se rozhodli, že v soutěži na www.skittling.cz získáme výhru pro prvních třicet přispěvatelů. Při představě, že se přehrabujeme obří mísou naplněnou duhovými fazolkami, se všem totiž začaly nekontrolovatelně sbíhat sliny a cukrovkářům se projevila lehká srdeční arytmie. Asi láska.


Říkali jsme si, že alespoň spřátelené agentuře naženeme nějaký ten trafik a trochu jim to rozpohybujeme. Jen tak decentně, aby netrumfli naši kampaň Fajnovky pro McDonald's.

Abychom se ujistili, že krabice budou naše, pročetli jsme si i pravidla. Tam nás zaskočilo, že krabic není podle všeho třicet, ale jedenáct. Kromě toho jsou vlastně cenou útěchy pro neúspěšné finalisty zářijového šampionátu na Ladronce, kteří se na základě počtu hlasů vyberou z patnácti nejúspěšnějších hráčů.


Takže jsme asi setřeli, nebo něčemu nerozumíme a krabice se už někde balí a zítra tu budou. I tak se nám to celé zdá zavádějící. Stejně jako další maličkosti na webu, především ohledně hlasování, ale to přenecháme CandyTechu. :)

Momentálně je ve hře o hlavní cenu, výlet do Tanzánie, Klára a Howee. Lenka to vzdala. V pravidlech stanovená podmínka, že výherce si musí cenu přebrat na šampionátu, jinak propadá, se jí nějak pere s výletem kamsi za oceán. Mezitím další tři z nás nahráli svá videa, pokud máte chvilku, dejte jim případně hlas. Zatím to vypadá, že jsme všichni ve finále!! 

Co myslíte, zasloužíme si alespoň jednu krabici? Minimálně za propagaci soutěže. A pošlou nám ji? Ale kdy? My bychom o ni tak stáli...



PS: A určitě bychom se s bonbóny Skittles i vyfotili a fotky zaslali na adresu pořadateli soutěže, stejně tak i organizátorovi, abychom jim oběma udělali radost.


  

24/06/2011

Nemel a kousej s láskou

Máme důvod k oslavě, rosteme do krásy již sedmým rokem!
 

Slavilo se tak trochu ve jménu lásky, nepozorovaně a neplánovaně, ale byla tam. Za každým kusem pečínky, za každou borovicí, vášnivá, přátelská, k práci, k jídlu, ke světu a k sobě navzájem. Zpětně si říkáme, že je to skvělé, alespoň se nikdo neporval a všichni jsme se shodli, že bychom si to s radostí zopakovali. 

Takhle nějak to celé začalo: V sobotu ráno jsme se sebrali a vyrazili společně na Slapy. Na koupačku to úplně nebylo, ale to nevadilo. Táhli jsme s sebou asi půl prasete, nějaké drobné ptactvo zbavené peří a jedno pojízdné zelinářství. O vyvalené pupky v plavkách stejně nikdo nestojí. 

Postupně jsme se sjížděli na terasu k hotelu Hrazany, který se pyšní výhledem do údolí, bazénem se vstupem na vlastní nebezpečí a super pláckem na grilování.

Je to místo jako stvořené pro sobotní romantiku, s výhledem možná až do Rakouska. Zpětně si říkáme, že to ZASE musel být ten čerstvý vzduch, co nás tak omámil, že se někteří chovali jako divoká zvěř.

Mike nás uvítal s radostí sobě vlastní, narozeninovou oslavu si vzal osobně na starost. Číšník nám zase na začátek řekl, že o nás všechno ví, že si to přečetl, že jsme slavní a že jsme z Prahy. Začali jsme se ho trochu bát.

Napadlo nás, že si připijeme, možná i něco sníme, než se rozžhaví gril. Protože číšník obsluhoval všechny jen ne nás, vyslali jsme Štěpána, zkušeného vyjednavače , aby objednal 4 piva a polívku. Číšník ho odmítl se slovy „Nechte mě tvořit,“ a dál nosil pět koženkových jídelních lístků kamkoliv jinam, jen ne k našim stolům. Na to nebylo co říct.
Síla jeho argumentace nás inspirovala k zcela jinému přístupu k našim klientům, s pilotními testy jsme se rozhodli začít hned v pondělí. Nasadili jsme zenový úsměv a čekali, až se nám dogrilují papriky.


Hlad jsme se rozhodli zahnat sportem. Sebrali jsme se a šli hrát nohec přes vysokou síť. Byl to adrenalin, nejen díky mistrným výkonům všech zúčastněných, ale i kvůli srázu směrem k Vltavě v těsné blízkosti hřiště, rozumějte hned za ochrannou sítí, ve které se motali míč, klíšťata z celého okolí i náruživí hráči.


Antonín propojil hru s vystoupením folklórních tanců, které jako malý chlapec nacvičoval ve spolku Cimbálek. Měl s sebou i svůj nejoblíbenější, vlastnoručně vyšívaný kroj, který by případným zájemcům rád ukázal. Hezky jsme poděkovali a doufali, že nebudeme mít tu čest.


Mezitím starší programátoři donutili ty mladší ke společné koupeli v bazénu. Dělají to pro ně z lásky, prý se musí zocelit před nadcházející zimou.



Mirek si už během předchozího týdne naprogramoval luxusní šipku, která ani v off-line provedení neměla chybu.


Žabička jako ze žurnálu. Tak se suší šampióni! Zbytek musel vyschnout na slunci a větru. Mirek prý už zocelovat nepotřebuje.


Benny, který rád navštěvuje Pardubice, Tondisovi vysvětloval, že tamní mládež si v posledních letech kromě tradičního perníku oblíbila také takzvané špeky, a ukazoval mu, jak se takový špek správně drží a konzumuje. Byla to zajímavá a inspirativní přednáška.


Pak jsme si povídali o grafice a designu. Na fotce je pantomima plynulého barevného přechodu.



Pepu masitý nášup trochu zmohl a rozhodl se spolu s hyperaktivním Michalem odpočívat ve stínu pinií.


Howee dlouho nechápal, jak je možné, že se pod Pepou ta houpačka neurve. Michal mu vysvětloval, že podobný úkaz zevrubně popsal známý učenec Erich Anton Paul von Däniken ještě dlouho před tím, než si přečetl učebnici fyziky pro 2. stupeň základní školy.


Se vzpomínkou na Ericha jsme si začali vyprávět strašidelné historky. Jana povídala o večerce na pumpě v Radotíně a Klára dala k dobru zaručeně pravdivé příběhy o jejím kocourovi, žábě, psovi a Kejkovi. Všem běhal mráz po zádech a nikdo se od skupiny nevzdaloval ani na krok, maximálně pro grilovanou krkovici.


Při té příležitosti jsme si rovnou chtěli vyřešit spaní, ještě než se setmí. Navíc nás je už přes 30 a je z čeho vybírat. Ondřej nahodil udičku: „Tak kdo jde se mnou na dvoják? Vzal jsem si extra šněrovací trenky!“


Howeemu se vybavila nějaká předchozí noc a zatvářil se kysele: „Já ti nevim Ondřeji, dneska ne.“


Následovala Tondisova blesková reakce, která nás všechny trochu zaskočila. Se zvláštní odhodlaností v hlase prohlásil: „Na dvoják s tebou? Tak to bych si možná i dal říct, piš si mě!“


Antonín se zase stačil jenom nadechnout. Holt vždycky někdo musí být první a on moc dobře ví, že vynucovat si právo sobotní noci z pozice kreativního ředitele, je nesmysl. Několik hodin mlčky popíjel pivo. Bylo jasné, že se jeho myšlenky ubíraly směrem k Ondřejovým uhrančivým očím. Tenhle vlak mu ale ujel.


Mike si vyžádal pozornost, přichystal si totiž překvapení: DORT. 
Ohledně jeho konzumace byl dost nekompromisní: „Je to vynikající dort, pekla ho moje prateta a pekla ho s láskou. Vlastnoručně namlela mouku, vyloupala ořechy, uhnětla máslo a naštípala dříví do kamen. Ta šlehačka je taky domácí. Kdo to nedojí, musí si to zabalit domu.“ Eh. 


Dort po kile masa? Jasně, s radostí! Trochu suchý úsměv, pomyslí si někdo, ale na druhou stranu je od ucha k uchu (a dál).


„Soucit, soucit,“ bylo slyšet od zuboženého psa, který patří jisté slečně Daně, co si k nám do práce chodí v podstatě kreslit. Chudák, pod stolem bude muset dojídat všechny zbytky (pes, ne Dana).


Dortu se nevyhnul nikdo, ani hlavní dokumentarista. Mike dokonce zvýšil hlas: „Nemel a kousej!“ „Svoboda médií, občanská informovanost a demokracie jsou idealistický bláboly,“ přežvykoval mezi sousty nadávky fotograf, ale nakonec byl za trochu kvalitního cukru rád.


Dodělávky je třeba zapracovat. Na starost je dostal Kejk a Ilja. Nemělo cenu propadat beznaději, dřív nebo později jim muselo slehnout, dort dojedli a opět se připojili k ostatním.

Zbytek se šel mezitím vystrojit na večer. Všichni měli za úkol se vydávat za postavu, kterou si předtím vylosovali. Ve hře byla láhev Havany a osobní hrdost.


Kejk byl před svým vystoupením dost nervózní. Doma si sice podobný kostým zkouší pravidelně už léta, ale i tak, aby předvedl nadstandardní výkon, musel se hodně soustředit. Uhádnete, o jakou historickou postavu jde? Pokud to není z fotky patrné, napovíme vám, že se jedná o sex symbol první poloviny 20. století.

Mirka jeho vystoupení moc nepobrala.


Kejk svou roli odvedl skvěle. Pepa uviděl sukni, přiskočil a snažil se toho naopak pobrat co nejvíc. Odtrhli jsme je a donutili násilníka, aby se začal soustředit na svou roli boxera, který musí pomstít zlo a vypadat při tom dobře. Romantika nebyla ten večer ve scénáři.


Náhlý Pepův nezájem Kejkovi zlomil srdce. Vášnivé vzplanutí sežehlo jeho citlivou duši. Mike se vyjádřil, že doufá, že bude hledat útěchu ve své práci a ne v návykových látkách a že když bude třeba, může v práci i spát a pracovat, ve dne v noci, že mu to nevadí. Mike je dobrák od kosti.


„Neeee, miluje mě, já vím, že mě miluje. Budu na něj čekat, on přijde, já to vím!“ Kejk náhle dostal jeden ze svých občasných záchvatů, tentokrát ve jménu lásky. Klára ho musela eskortovat na pokoj, kde v klidu přečkal až do rána. Kejk je křehká duše a svět je tak krutý.


Klára se vrátila celá v zlatém a pokusila se i o zářivý úsměv. Důrazně nám ale dala najevo, že je to jen přetvářka v rámci jejího kostýmu legendární svůdkyně a špiónky Maty Hari a ať s ním na druhý den nepočítáme.


Když nastoupil na scénu Mike, významně ukázal na svoje brýle a prohlásil: „Jsem to já. Všichni mi říkají, že jsem to já.“ Nikdo nechápal. Pak se začal předklánět, rozepínat si mikinu a podobně. Opakoval u toho: „Jsem to já, koukejte.“ Pořád nikdo nechápal. Uznejte, vypadá tohle na Clarka Kenta, aka Supermana?


Pak nastoupil Mirek. Elegantně přikráčel a vyprsil se. V tu chvíli Martin zařval: „Agáta Hanychová!“ Uhádl, ale jak?! „Podle prsou, to je jasný.“ Nikomu to 
moc jasný nebylo. Martin má obdivuhodný přehled. Uhádl nejvíc osobností a vyhrál láhev Havany. Pokud je nám známo, ještě téhož večera ji obětoval pro dobro a pobavení společnosti. Díky! 


Samozřejmě, že přišla řeč i na pracovní věci. Benny se dozvěděl, že v pondělí dostane nový balíček vizitek a samou radostí začal škrábat do barové desky. Vizitky jsou u nás teď velké téma. V následujících týdnech se dozvíte proč.


Trafička Mirka se dozvěděla, že od července dostane zbrusu nový kožený bičík, kterým může kohokoli libovolně popohánět během línějších pracovních odpolední. Je vidět, že má z nového zlepšováku radost. I my bychom rádi sdíleli její nadšení, kdyby nám nešlo doslova o vlastní hřbet.


Adam a Howee si povídali o tom, že láska a přátelství jsou nejvyšší hodnoty lidstva a že bychom je měli nějak víc komerčně využít. 

Jakmile Pepa uslyšel slovo láska, opět se v něm probudilo jeho vášnivé puzení. Lýtka se mu viditelně zapalovala a ostrý dým z chomáčků chlupů se mísil s vůní grilovaného kuřete v kari marinádě.


V jednu chvíli se neudržel. Howee, který byl shodou nešťastných náhod nejblíže, měl dost co dělat, aby se ubránil. Pepa je známý lamač srdcí a je dobré se před ním mít na pozoru. V práci to na nás na všechny zkouší takřka každý den. Vždy kolem dvanácté začne obcházet kancl a vyptává se, kdo s ním půjde. Oběti tahá po okolních restauracích. V práci pak samozřejmě dělá, jakože nic a druhý den jde klidně s někým úplně jiným.
 
Necita.


Celá oslava byla vlastně krásná a milá. Pilo se a opíjelo, svůdně i divoce tančilo, jedlo a dojídalo, debatovalo a vyprávělo, to vše až do časných ranních hodin.


Druhý den jsme se nasnídali, posbírali zbytky své střízlivosti, převyprávěli si dramatické okamžiky předchozího večera a vyrazili domů. Jednomu by skoro ukápla slzička. Už je nám sedm, uf. Na nostalgii ale není čas. Máme před sebou spoustu důležitých projektů a kampaní. 

Za rok si to zopakujeme, schválně, co všechno bude jinak.



11/05/2011

Hra o život

Jak dlouho si pipláte svůj profil na Facebooku? Každý den pečlivě krmíte news feed, hrajete hry, plníte fotoalba a pak jednou, z mladické nerozvážnosti, z nudy nebo jen tak pro pocit vzrušení jej ztratíte v ruské ruletě.

S vodkou Russian Standard si prý můžete zahrát ruskou ruletu o svůj facebookový život. Jednoduše vyzvete další tři kamarády, vložíte do systému své heslo (pro deaktivaci profilu) a hra může začít. Vyberete zbraň, protočíte bubínek a vystřelíte. Pokud přežijete, posíláte zbraň dál. Pokud ne, máte ještě možnost se s přáteli rozloučit posledními slovy ve statusu a pak tradá do profilového nebe. Přeživší získají týdenní pobyt kdesi v Rusku.

Zaujalo vás to? Nápad je to vzrušující, pobuřující, neotřelý a přitom jednoduchý. Má samozřejmě i svoje mouchy, především v mechanice a v tom, že by asi neprošel facebookovským sítem pravidel pořádání soutěží. Nicméně tím nejvýraznějším nedostatkem je, že jde bohužel/bohudík pouze o studii jedné německé reklamní školy, tedy je to opravdu jen hra. Škoda.

Kdyby to byla opravdová aplikace, asi by se trochu pročesaly uživatelské řady a Facebook by začal nabírat směr tam, kam ho škarohlídi již nějakou dobu posílají. A co vy, zahráli byste si?


09/05/2011

I ty můžeš být náš IT admin!

Hledáme někoho, komu bychom s úctou a láskou mohli říkat IT admin na HPP.

Mezi nutné znalosti uchazeče patří teorie TCP/IP sítí & administrace linuxových serverů. Kromě toho oceníme i zkušenosti s administrací hostingových a souvisejících služeb.

Očekáváme, že kandidát zvládne správu a administraci firemní sítě, hostingových a souvisejících služeb (technická podpora klientů) a firemních systémů (intranet a další). K tomu bude mít pod palcem i SW/HW vybavení zaměstnanců a celkovou technickou a administrativní podporu a vývoj ve firmě.

Nabízíme práci v mladém, krásném a bystrém kolektivu rozvíjející se digitální agentury, možnost osobního rozvoje a seberealizaci za odpovídající finanční ohodnocení.

Pokud máš zájem, pošli nám svůj životopis na jobs@nydrle.net. Dotazy směruj tamtéž. Těšíme se!

29/04/2011

Hon na lajky

Každý chce facebookovou stránku, která jen kvete a je ku prospěchu značce/projektu, a to nejen on-line. To dá rozum. Dost společností se orientuje na počet fanoušků a vytváří si na stránce databázi možných dárců vztyčených palců, případně nějakého toho komentáře. Nepřemýšlí, proč tam uživatelé přišli a proč by tam měli zůstat. Má ale tento intenzivní sběr lajkerů cenu? A kolik stojí kilo prvotřídní fanouškovské lásky?

Za stránku na Facebooku sice nemusíte platit, ale pokud chcete, aby šlapala, tak je docela náročnou investicí.

Acta non verba
Je dobré si ujasnit, co od své stránky čekáte. Budování povědomí o značce? Správná komunikace a hodně fanoušků mohou vygenerovat solidní zásah vaším dobrým jménem. Facebookové algoritmy ovšem pro každého fanouška pečlivě vyhodnocují, co mu přednostně zobrazí, a o co podle jeho předchozí aktivity nejeví tolik zájmu. Neměřte tedy ani vy svůj zásah stejným metrem a buďte důslední. Někdy je také méně více. Ukazuje se, že komornější stránky vykazují více aktivity ve formě komentářů a vzkazů. Na rozrostlejších stránkách uživatelé spíše lajkují nebo se jen rozhlíží. Záleží na tom, jestli hledáte aktivní komunitu nebo masu tichých podporovatelů. Každé odvětví má dokonce své vlastní biorytmy chování fanoušků.To, jak budete koncipovat svou stránku, by mělo vycházet z podstaty vaší služby/produktu a posouvat ji dál. Proč by vás měli mít rádi? Dejte jim důvody a doložte je činy.

Asi máte i nějaké ty prodejní záměry. Potom si zkuste promyslet, kolik vás stojí údržba fanoušků a kolik % z nich se rozhodne pro nákup nebo může jinak ovlivnit vaše prodeje. Ve výsledku získáte číslo nebo % poměr toho, jak moc profitabilní je vaše facebooková stránka vzhledem k prodejům a případně podle toho upravit i její obsah. Jde o spojité nádoby, jedno s druhým velmi úzce souvisí.

Výpočet nákladů a zisků na fanouška / Thomas Baekdal

Sociální spirit jen tak nezměříme
Čísla, která vám vyjdou, berte ale hodně s rezervou. Spíš vám pomohou si uvědomit, co se vlastně na stránce ne/děje a jak se ne/vyvíjí váš plán. Sociální sítě jsou ideální nástroje pro budování značky a vztahu se zákazníky. Výsledků tohoto dlouhodobého procesu se ale (možná) dočkáte až za pár let, nebo někde úplně jinde a jinak. Měřit podobné ukazatele je také na delší lokte.

Zároveň se sociální buzz o vaší značce vůbec nemusí odehrávat právě na vaší stránce. Nejdůležitější výměny názorů probíhají mezi uživateli samotnými. A ty pod kontrolou nebudete mít nikdy, maximálně je budete z povzdálí sledovat. Profily na sociálních sítích jsou tedy jen malým výsekem toho, co se v on-line prostředí s vaší značkou opravdu děje.

Tak se dostáváme zpátky na začátek. Důvod, aby se o značce nebo produktu mluvilo, vniká off-line: ze zkušeností, názorů a postřehů uživatelů. Opět, acta non verba. Pokud z ohlasů vidíte, že produkt má značné rezervy, je lepší dopilovat produkt než se snažit přepilovat vaše fanoušky. Ti budou první, kteří si všimnou změny k lepšímu a tuto radostnou novinu rozhlásí do celého světa.  

19/04/2011

Jsou pravidla od toho, aby se porušovala?

Jak asi všichni víme, Facebook čím dál tím víc lpí na dodržování pravidel pořádání soutěží. Už žádné tagování, žádné lajkování, nativní funkce jsou jednoduše tabu. O tom, co jde a co je mimo mísu, se povídalo například na přednášce věnované pořádání soutěží na Facebooku v rámci Social Marketers Summitu.

Malá page kdesi uprostřed fanouškovské pouště nepotřebuje pravidla dodržovat tak důsledně, i když by to od ní bylo fér. Dává všanc odstavení a zablokování svého účtu. Facebook si jí ale s největší pravděpodobností stejně jen tak nevšimne. U větších projektů je dodržování pravidel nutností. Už jen proto, že ono odstavení může zničit vše, co jste si tak pracně vybudovali, a všichni víme, jak důležitá sociální média jsou.

Kde jinde než v reklamě by se dalo čekat překračování stanovených hranic a od koho jiného než zavedených kverulantů z CP+B. Ti pro leteckou společnost SAS vytvořili jednoduchou aplikaci, ve které zhusta používali právě nativních funkcí a navíc soutěžili přímo na zdi projektu. Vymyšlená mechanika fungovala báječně, výsledek si prohlédněte sami. Nic z toho ale facebookovou dozorčí četu nezajímalo a aplikaci po několika hodinách (oprávněně) vypnula. I ten krátký čas ale stačil. Stránka se rozšířila mezi uživatele, našel se vítěz a o projektu se začalo všude psát. Nic se nestalo, stránka se zablokovala, pak odblokovala a to je celé. Cítíte tu směs závisti a pocitu nespravedlnosti?


Podobně byla nedávno zastavená i česká aplikace Souboj vlasů pro značku L´Oreal. Na rozdíl od soutěže od CP+B byla tato soutěž zcela podle pravidel. Facebookové roboty zřejmě vyděsil náhlý nárůst aktivity na stránce a aplikaci bez upozornění zablokovaly. Krásně rozjetý projekt, plně podle pravidel. A taky se nic nestalo, pokud je nám známo dokonce bez omluvy a řádného vysvětlení. Cítíte tu (trochu jinou) směs závisti a pocitu nespravedlnosti?

Statistika nárůstu počtu uživatelů v aplikaci Souboj vlasu (Fejsbucek.cz)

Zas a znovu se potvrdilo, že spravedlnost neexistuje. Odvážnému štěstí přeje a shit happens, tak nějak by současné aférky kolem facebookových her okomentovala teta Kateřina. Ponaučení z toho neplyne vlastně žádné. Neznamená to, že je košer porušovat pravidla. Neznamená to asi ani, že by kvůli podobným kouskům Facebook změnil svůj přístup k nativním funkcím. Navíc další porušení už ani nebude originální a dokud nebude mít v Čechách Facebook pořádné zastoupení, operativní řešení podobných kiksů bude v nedohlednu. 

06/04/2011

Jen pár minut týdně

V několika posledních týdnech se naše agentura baví vcelku neobvyklou činností. Vyhráli jsme totiž tendr na on-line video obsahy pro web t-music.cz a rozjeli několikaměsíční spolupráci, během které v týdenním intervalu vznikají nové díly čtyř pořadů. Ty mají většinou jen pár minut a zaměřují se na témata, která zmítají především mladou rozervanou mládeží. Máme pro ně pochopení, ani my jsme nebyli jiní. 


Prvním z pořadů je t-music Fashionist. Tento týdeník o módě, českých fashion blozích a nejžhavějších trendech uvádí stylistka Anit se svým psíčkem Emilem. Pejsek vypadá mile, ale i Igor, agenturní trhač, ho raději obchází se staženým ocasem. Myslíme si, že se mu nelíbí jeho styling, ale o tom až jindy.

Dalším z pořadů je t-music Kulturní mix, ve kterém spolu s moderátorem Maksem můžete virtuálně obrážet lecjakou kulturní akci. Tou poslední byly narozeniny Rádia 1. Kulturní mix může na nějaké té akci dost dobře překvapit i vás. V tom případě nezapomeňte intenzivně mávat, jak se tak říká, na max!

V případě, že chcete jít tomu štěstíčku trochu naproti, tak se přihlaste do t-music Rychlovky. Tak se totiž jmenuje naše ultra rychlá seznamka, ve které o srdce opačného pohlaví střídavě bojují tři slečny a tři chlapci. Není čas ztrácet čas, příležitost je jednoduše třeba chytit za pačesy a zlomené srdce možná vykompenzují drobnosti za odvahu se zúčastnit. Pořadem provází Janek Rubeš z dua Noisebrothers.

Posledním týdeníkem je ten, který čerpá z českých Blogů a hájů. Jeho psychopatický moderátor Poeta se snaží pravidelně nadhodit různé novinky a zajímavosti ze světa 2:0.

Aktuální i ta starší vydání všech týdeníků naleznete na 
www.t-music.cz.

29/03/2011

Panem et circenses aneb bašta a bowling!

Ti z vás, kteří čtou náš blog pravidelněji, vědí, že naše agentura trpí chronickou nenažraností. Michal, ačkoliv se o nás stará v jiných oblastech pečlivě a s láskou, tuto maličkost jednoduše vypouští. Nikdo neví, jestli to dělá naschvál, aby nás udržoval fit a v dravé náladě, nebo čistě proto, že chce, abychom vypadali neduživě a naše šance na získání práce jinde byly mizivé. Minulý týden se ale vše změnilo. Vrátíme se zpátky na začátek. 

Ve čtvrtek jsme si zase po nějaké době chtěli udělat hezký společný večer. Je nás čím dál tím víc a tak nám už nestačil jeden stůl, jako kdysi, ani dva či tři. Vešli jsme se k pěti stolům. To jde.



Všichni jsme s napětím čekali, co se bude dít. Michal nám protentokrát sliboval, že se vážně najíme. Objednali jsme si nějaké ty čaje do půllitru a čekali. Netrpělivost se dala krájet, ale z toho se člověk moc nenají.



„Tak co Michale, řekneme jim, ať už to donesou?“ Šárka teď řídí většinu procesů v agentuře. Má nás doslova v hrsti. Říká, že to s námi myslí dobře, ale kdo jí to má věřit?



„No tak dobře, ať se nadlábnou, jsou celí neduživí a půlka pracovala i o víkendu,“ odsouhlasil postup Michal.



Tak to teda přinesli. Každý stůl dostal košík chleba se sádlem. Jeden. Zůstali jsme koukat jako opaření. To nikdo nečekal. Kdyby francouzská paštika….ale špek?



„Hmmm, to je žrádlo!“ Jediná Polina, protože je ve zkušebce, přehrávala, jak jí ten chlebíček s omastkem náramně chutná.



Bára se začala smát, protože si nedokázala připustit, že by to Michal myslel vážně. Každý den mu pečlivě připravuje snídaně – vločky s jogurtem, croissanty s čokoládou, chlebíčky se šunkou, chlebíčky se zeleninou…a teď jí Michal podstrčí suchou kůrku? Bára začala tiše vzlykat. Některá životní zklamání přijdou ve chvíli, kdy je čekáte nejméně.



Kuba měl chuť se zvednout a odejít: „Kdybych chtěl k večeři chleba se sádlem, zůstal bych doma.“



Dana se začala červenat. „Sádlo. To je fakt trapas. SÁDLO. Neuvěřitelný. Fakt s váma už nikam nejdu.“



„Z jídla nebude nic, jdeme pít,“ Ilja do sebe hodil drink a objednal si 3 další. Alkohol prý léčí bolest. Nikdo mu nemohl nic vytknout.



„Tohle je jako u vás normální?“ ptal se u vedlejšího stolu jeden z těch šikovnějších externistů.
„Bohužel,“ musel mu odpovědět Antonín.
„Tak tu smlouvu na HPP skartujeme, jo? Na to, abych u vás pracoval, se mám moc rád. Zdravotní důvody.“
„Jasný.“ Nemělo smysl odporovat.



Nejsmutnější ze všech byl Štěpán: „Já jsem se ale vážně těšil. Fakt. Víc než na Vánoce. Víc než na promoci, víc než na spuštění dalšího webu.“


Lenka se dopálila, napřáhla se a začala Michalovi vyhrožovat, že jestli neobjedná něco, co se dá jíst, tak se plochy její ruky a jeho tváře setkají. Vzpoura!

Netrvalo to dlouho a pod pohrůžkou násilí a použití sociálních sítí revolucionáři vyhráli. Michal nakázal donést jídelní lístky a tvářil se, jakože si můžeme dát COKOLI. Všichni pokřikovali radostí: Jídlo je naše! Jídlo je naše!  Ať žije pečené sele! 

Vzhledem k tomu, že Klára nebyla v dosahu, ani na IM nebo na telefonu, nikdo nás neupozornil na jasný oxymóron v našem bojovém pokřiku. 



„Můžu si dát pořádnou chlapskou porci?“ ptala se nadšeně Dáša. „No jasně, když to nebude půl krávy, tak můžeš,“ řekl s obavami v hlase Michal. Dáša se začervenala a znova požádala číšníka o jídelní lístek.



„Já bych taky chtěla trošku větší porcičku! Aspoň takovou, jakou si dává Pepe k obědu,“ přidala se hned Veronika. O tom, že by tyhle dvě okousaly i celou krávu až na kost, nikdo nepochyboval.


A pak to přinesli. Všichni úžasem oněměli, s úlevou vydechli, uznale pokývali a dali se do jídla. Špíz v Hybernii má něco do sebe.


To uznal i Michal. A svatosvatě přísahal, že už nás nikdy nenechá hladovět.




 Nejenom holky se daly s chutí do jídla.


/Exkluzivní záběr z Nydrle Geographic: Samičky piranha nydrle se vrhly na kořist, která už nemá sebemenší šanci na přežití. Nezůstane ani jeden svalový vlásek, během několika vteřin ohryžou svůj úlovek na zářezy v dřevěném prkénku./



Michal je láskyplně pozoroval a šeptal: „Podívejte se na ně, jak se cpou, holky moje šikovný…nejlepší account mana-žerky!


Po vzoru antických vládců Michal zvolil strategii Panem et circenses, tedy chléb a hry. Po jídle nás čekal bowling.



Spokojeně jsme si vyvalili břicha do kožených sedaček a užívali si odpočinku.



Zbytek těch, co se vzpamatovali o něco rychleji, si šel zahrát. Kvůli tomu, že ve firemním systému nikdo nezaložil nový projekt bowling01 a nerozdělil práci, jsme byli chvíli trochu zmatení a neorganizovaní.



Šárka se sesynchronizovala s IT oddělením a souběžně (časově i prostorově) klikovaly na jedné ruce.



Antonín chvíli šermoval..nebo skicoval…samozřejmě s technikou propracovanou do nejmenšího detailu.



Ilja se chvástal, že mu stačí jen lusknout a má všechny kuželky dole. Na střední škole totiž měli dráhu zdarma, takže hráli pořád. Jako vážně, pořád. Antonín, jako kreativní ředitel, z toho neměl moc radost. Ale na druhou stranu to vysvětlovalo spoustu věcí, které mu od Iljova nástupu ležely v žaludku.



Elegancí všechny překvapila Polina. Její gymnastická průprava z dětství byla znát při každém hodu.

Po nějaké době všichni včetně Kuby pochopili základní principy a pravidla hry a rozjelo se to. iTým (IT tým) měl po velmi krátké době dost vysoké skóre. O dost vyšší než všichni ostatní. Trochu jsme je podezřívali, že to není jen tak samo sebou.


Všimněte si totiž ďábelského znamení na Rosťově ruce.  



Zatímco Antonín nechápavě pozoroval, jak jeho tým paběrkuje kuželku po kuželce, programátoři neztráceli čas tlacháním a sázeli striky jeden za druhým. Milan a Mirek mohli v podstatě házet pomalu poslepu…


Na naše všetečné otázky se Mirek jen usmíval a říkal: „No tak, skript, haha, tak k tomu se nebudu vyjadřovat. Hehe, skript. A neptejte se pořád, taky by se vám mohla omylem zavirovat bodovací tabule. Hehe.“ Na to si už nikdo nedovolil říct ani popel. 

Mike sice dal tři striky v řadě, ale nakonec stejně povozil kouli žlábkem a z bodů nebylo nic. To je ten rozdíl mezi člověkem a programátorem.


Byl to prostě fajn večer! Michal si ujasnil, jaké priority mají jeho zaměstnanci a následující týden dokonce vybavil kuchyň toustovačem a dvěma pytli chlebů. Jen se po nich zakouřilo. Doslova.
A my už nikdy nebudeme remcat, že máme málo jídla.

Na závěr pro vás máme ještě jeden kvíz. Kdo jej uhádne, získá pozvánku pro dva na naši narozeninovou párty, která se bude konat v květnu.

Otázka zní: Čí bříško na fotce je pravé?

Tímto blahopřejeme jeho nositelce a těšíme se na vaše odpovědi!