31/10/2016

Přednášela jsem na Marketing festivalu

Vstávání před pátou ranní se povětšinou snažím vyhýbat. V pátek jsem však ráda udělala výjimku a v 5:15 se scházím s kolegou Romanem na Hlavním nádraží a vyrážíme směr Ostrava na Marketing Festival. 

O čtyři hodiny později už vstupujeme do Multifunkční auly Gong. Mně se v prvních vteřinách trošku zatočí hlava, protože v tom stejném sále druhý den prezentuji case study Vodafone e-mailingu. A 1 500 lidí, to už je docela slušná masa. Za lokaci má u mě #mktfest2016 velký palec nahoru - i po několikáté návštěvě vítkovického areálu člověk nad tou industriální nádherou musí žasnout.

Gong

Rychle hledáme místo a vytahujeme sešity a tužky, které jsme vyfasovali při registraci. První přednáška, kterou stíháme, je Lukas Vermeer z Booking.com, který mluví o Data Science a o tom, na co si dávat pozor při A/B testování. Bohužel odpověď na otázku, proč nám Booking.com pořád posílá nabídky ubytování v místech, která jsme navštívili nedávno a v blízké době se tam určitě zas nechystáme, jsme se nedozvěděli. 

Hltáme to!


Retail vs profi sport


“Ve světě sportu ti nejlepší zákazníci platí více za ta nejlepší místa. A kupují si je dlouho dopředu. V retailu naopak ti nejvěrnější zákazníci platí méně a dostávají různé slevy prostřednictvím loyalitních programů. Málokdy po nich chceme, aby platili předem.”

Srovnání retailu a profesionálního sportu bylo v některých případech velmi trefné, jindy trošku na sílu. Kevin Hillstrom, ex-prezident databázového marketingu v Nordstromu, však přednášel velmi poutavě a inspirativně a jeho blog jsem si hned přidala do záložek.   



To nejlepší na konec 
V pozdních odpoledních hodinách nás z únavy způsobené ranním vstáváním a celodenním intenzivním vstřebáváním informací probral až Michal Pastier (za pomoci cappucina z Laura Coffe a Fart Blasteru, bizarní hračky z Tesca). Kreativní ředitel Zaraguzy mluvil o významu jasně definovaného charakteru hlavního hrdiny pro úspěšnost marketingových videí. Mj. na příběhu japonského koně Haru Urara, věčného losera v masce Hello Kitty, ukázal, jak takový archetypální příběh může zachránit i skomírající business. Plynule pak přešel k výkladu, jak Zaraguza dospěla ke konceptu šišlajícího zlomyslného psa Štefana jako hlavního hrdiny kampaně Kofoly. 


Páteční večírek byl ve znamení dlouhých front a vědeckých experimentů. Odehrával se totiž ve světě techniky, kde jsme si mohli vyzkoušet například to, za jak dlouho spálíme jeden snědený burák nebo jak funguje perpetuum mobile. V mém případě se však žádné ponocování nekonalo, protože mě čekala sobotní prezentace případovky.


Sobota
Jediná přednáška, kterou jsem za dopolední sobotní blok stihla, byl Stephen P. Anderson a jeho Speaking up for experiences. Nebylo to poprvé, co se někdo na konferenci snaží přesvědčit marketéry, aby nebyli tolik zahledění do produktu, ale spíš se soustředili na prožitek, který ten produkt uživateli přináší. Stejně na to ale pořád zapomínáme. UX se toho může hodně učit z game designu nebo z filmů a TV zábavy. Problém, na který však narážíme, je ten, že měřit emoce a zážitky je o hodně těžší, než měřit reach či engagement (ale dá se to).




The moment of...
Pak už přichází pauza na oběd a případovky. Jednou z nich je i ta naše, na Vodafone e-mailing. Nacpat 4 roky práce do 10 minut a odprezentovat to 1 500 lidem není jednoduché. Nakonec jsme se zaměřili hlavně na ty způsoby optimalizace, které nám za tu dobu nejvíc zafungovaly. A z ohlasů, se kterými za mnou po prezentaci přišlo pár lidí, věřím, že aspoň někoho to inspirovalo. Pro mě to byl velký krok do neznáma a cenná zkušenost. Žádnou další sobotní případovku jsem neviděla, ale z těch pátečních mě velmi zaujala povedená kampaň na Kickstarteru na ponožkoboty Skinners, která vybrala přes 650K USD.


Vodafone case study


Zdroj: Twitter Michala Pařízka, @parezem



To nejlepší na konec v případě Marketing Festivalu platí dvojnásobně. Nejprve to byl Michael Aagaard a jeho skvěle rozehraná show na téma optimalizace konverzí. Těžko tomu uvěřit, ale správně odprezentovaný návod, jak udělat konverzní landing page či formulář může přinést i nabídku k sňatku (CRO woman Q&A po prezentaci: “Will you marry me?”). Mrkněte na YouTube, Aagard jezdí s touto přednáškou po světě už nějaký čas a má ji vyladěnou do posledního detailu včetně choreografie.

A pak PechaKucha Night, neoficiální součást programu, ve které vystoupili velmi inspirativní speakři (Kefírer, OKOLO, Stories of sleeves) a kterou skvěle odmoderoval Kazma (bylo to neuvěřitelně zábavné).




Závěrečná jízda domů po večírku Liftagem a 30letou Škodovkou byla už jen třešničkou na dortu. 



Neděle
Budíček v 7, rychlá snídaně a šup na vlak. Tak zase za rok. Ne všechny přednášky na Marketing Festivalu mě sice oslovily, ale ty, co jsem zde zmínila, ve mně zanechaly natolik silný dojem, že příští rok určitě kupuji early bird lístek, a jedu zas. A doufám, že zas do Ostravy! 



Lenka Fučíková
account manager

25/10/2016

Kde se inspirují grafičtí designéři

Jako grafická designérka, která se nevěnuje jen digitální sféře tohoto oboru, přicházím do styku s mnoha zadáními jak od klientů, tak i pro interní projekty Nydrle. V mnoha případech ihned po přečtení zadání vím, co dělat a jakým směrem se ubírat. Jsou ale i takové případy, kdy vůbec nevím. Pak přichází na řadu inspirace.

Erretres

Velmi ráda se inspiruji věcmi, které s daným tématem vůbec nesouvisí. Největší studnicí dobrých nápadů je pro mě beze sporu poster design. Na plakátech totiž můžete vidět vše od kombinace typografie s ilustrací po typografii s fotografií nebo jen čistě typografii. Když už jsme u té typografie, skvělým pomocníkem při sazbě textu jsou weby přímo s fonty jako například MyFonts, kde se můžete kochat u vizualizací použití fontu.

Patswerk

Na každém díle hledám zajímavý prvek, který mi pak pomůže rozvíjet nápady. Grafičtí designéři určitě znají Behance a Dribbble, kde grafici, ilustrátoři, web designéři, typografici a další kreativní lidé sdílejí svou tvorbu a kde se člověk může od ostatních mnoho přiučit. Skvělým webem je i Pinterest, který ale není primárně určen jen pro kreativce, tudíž tam najdete takřka vše.

Barbara Bernát

Názvem výmluvným je web Designspiration, lepší miš maš pro grafika vizuálních sladkostí si ani člověk nedovede představit. Pokud jste grafik, dáte mi za pravdu, že při vybírání svých inspirativních virtuálních míst záleží hlavně na tom, k čemu máte nejblíž nebo na co se specializujete. Proto ve svých ukázkách trochu ochudím web designéry. Pardon.

Supernova Design

Minimalismus, geometrické tvary, kresba a různá použitelnost vzorů. Nebojte se toho! 

BHSAD


Poster design je hlavně o hře s textem. Různé řezy, velikost a typ fontu. Vyhrává ten, kdo si střeží volný prostor.


Szani Mészáros

Cynthia Alonso

Ilustrace. Moje srdcová záležitost. Z toho by mohla být kapitola sama pro sebe.

German Gonzales

Brian Miller

Florian Nicolle

Všechno ostatní, co mi přijde zajímavé.

Meg Lewis

Brian Steely

James Oconnell


A kde se inspirujete vy?

Ryan Putnam


Kristýna Šťastná
graphic designer

17/10/2016

„Dělal jsem svářeče na šachtě a o práci ve studiu se mi ani nesnilo“ aneb zpovědi kreativců z Nydrle

V průběhu posledních měsíců s námi začalo spolupracovat několik nových kreativců. Zajímalo mě, odkud se vzali, co umí a co je baví. Během krátkých rozhovorů se ukázalo, že kolegové sní o kavárnách, rozdávají cheeseburgery bezdomovcům, sbírají ceny v Cannes, studují dvě vysoké školy najednou nebo se jim podaří úplnou náhodou vdát do rodiny slavného trumpetisty.


RADEK KRATOCHVÍL – ART DIRECTOR



 
Radku, tys grafiku vystudoval?
Ano. Nejvíc mi ale dal Institut digitálních médií, což byla taková večerní škola, kde mě naučili hrozně moc z toho, co dneska umím.

S jakou technikou pracuješ nejraději?
Dělám hrozně rád matte painting, airbrushe, kompozice scén a art direction k tomu.



Tvůj vysněný projekt?
Chtěl bych dělat postprodukce do filmu. Teď třeba točíme se známými osobnostmi reklamu pro Konto Bariéry a velká část těch videí bude vznikat právě až u mě v počítači, takže na to se hodně těším.

Skoro to vypadá, že jsi měl vždycky jasno v tom, co chceš dělat.
Vůbec! V 19 letech jsem třeba odjel na rok do Irska, kde jsem vyráběl žaluzie. Nikomu jsem nerozuměl, všichni mluvili irskou gaelštinou.

Když studovanej grafik dělá v Irsku žaluzie, to je docela úlet, ne?
Tehdy jsem dělal hodně spontánních věcí. V Dublinu jsme třeba koupili 30 cheeseburgerů a rozdávali jsme je na lavičkách bezdomovcům.

To je super. Jsi hodně akční.
Asi se to tak dá říct. Miluju adrenalinový sporty, kterým se snažím věnovat většinu svýho volnýho času. Polozávodně jezdím na biku, v zimě je to freeride.

Na prkně?
Kdepak. Lyže jsou na freeride mnohem lepší. Vždycky se snažím vytipovat horu a sjet ji úplně jinudy než po sjezdovce.



 
Jezdíš sám?
Nemůžeš jezdit bez party. Když se spustí lavina a záchranáři nepřijedou včas, parťák je tvoje jediná naděje. Dva jsou proto minimum. S tím je spojeno i to, že si dopředu musíš zjistit, jestli někde to lavinový nebezpečí není a jak se vůbec bude chovat počasí. Je to náročný a nebezpečný, ale mám to rád.

Co považuješ v této disciplíně za svůj největší úspěch?
Pro mě je úspěch, když ten kopec sjedu a nezabiju se.


VÁCLAV ŠRÁMEK – HEAD OF DESIGN




Venco, ty děláš skvělý věci. Kde jsi grafiku studoval?
Nestudoval. Chodil jsem na elektro průmyslovku.

Cože?
Bavilo mě kreslit, ale ke grafice jsem se dostal náhodou. Kamarád potřeboval udělat webovky, tak jsem mu je v obýváku vyrobil. Stránky běžely a všiml si jich majitel chomutovského studia, který se mnou chtěl začít spolupracovat. V tý době jsem dělal svářeče na šachtě a o práci ve studiu se mi ani nesnilo. Vzal jsem to a dodnes jsem moc rád. Naučili mě tam hodně a já hlavně zjistil, co mě baví.



 
Dostalo se ke mně, že jsi vyhrál nějakou cenu. O co šlo?
Pracoval jsem v Ogilvy a s klukama tady z Adiktu jsme vyrobili aplikaci pro Prague Pride 2015. Jmenovala se LGBT Avatars a získali jsme za ni zlato i stříbro v kategoriích Idea i Digital.




Co tě baví, když zrovna nekreslíš?
Mám kapelu Victims, je nás tam sedm a hrajeme death metal. Tedy já nehraju, zpívám.

Máš toho docela dost. Jak odpočíváš?
Pořídili jsme si s přítelkyní pejska a musím říct, že je to super ventil. Našemu bostonkovi je půl roku, jmenuje se Skittles a oba ho milujeme, je skvělej.



(A my v práci ho taky milujeme – pozn. red.)

KRISTÝNA ŠŤASTNÁ – JUNIOR GRAPHIC DESIGNER




Týno, jak ses dostala k tomu, co dneska děláš?
Začínala jsem studiem architektury, chtěla jsem dělat design interiérů. Jenže při škole jsem zjistila, že mě víc baví kreslit a míň mi jde fyzika. Moje budovy by tedy dozajista byly krásné a navržené s láskou, ale brzy by spadly.

Co se stalo potom?
Dala jsem se na studium reklamní grafiky, to bylo bezpečnější pro všechny. Začínala jsem v Illustratoru a najednou mě bavilo vlastně úplně všechno, co jsem se ve škole učila. Mám teprve dva roky agenturních zkušeností a o to víc jsem vděčná, že mě vzali do Nydrle. Lidi tady dělaj skvělý věci, je to velká inspirace.



 
Co bys nikdy nechtěla dělat?
Nechci dělat práci, za kterou bych se styděla. Mě klient nikdy nedotlačí k tomu, že udělám něco strašnýho. Máme velký štěstí, že ty projekty jsou tady pěkný, klienti nám věří a nechají si poradit.

Jak by vypadal tvůj zamilovaný projekt?
Ráda bych udělala korporátní identitu kavárny. Taky bych se chtěla věnovat startupům – být u toho, když všechno kolem projektu vzniká.


ADÉLA KŘIŠTOVÁ – ACCOUNT EXECUTIVE



 
Adél, ty jsi k nám přišla z agentury na content?
Ano, dělala jsem při škole v Boomerang Publishing.

Takže škola hotová?
Skoro. Magisterský státnice na Karlovce mám úspěšně za sebou, už mi chybí jenom diplomka, tu teď dopisuju po večerech. 

Prozradíš obor?
Vybrala jsem si výtvarný umění se zaměřením na vzdělávání. Máme ateliéry, hodně kreslíme, děláme vzdělávací programy pro galerie.

Co tě tady baví nejvíc?
Úplný start nových projektů. Když můžu být u realizace, sledovat, jak se ze zadání najednou začne rodit nápad, brainstormingy, focení, postprodukce. Když se z něčeho abstraktního stane něco hmatatelného. Baví mě být svědkem zrození umění ve veřejném prostoru.

Jakým způsobem vyhledáváš umění?
V průběhu celého roku jezdím hodně po výstavách. S holkama třeba vezmeme batůžek a vyrazíme na Biennale do Benátek.

Máš nějaký svůj projekt?
Můj současný projekt je rekonstrukce bytu.

To mi připomíná – ty jsi vdaná! Jak ti svatba změnila život?
Hodně lidí čeká, že po svatbě bude všechno úplně jinak. Svatba byla ten největší, nejdražší a nejskvělejší mejdan mýho života, ale žádná změna (vlastně díkybohu) nenastala, jak si spousta lidí představuje. Co mi ale změnilo život, byl vůbec příchod rodiny mého muže do života, jejich neskutečnej temperament a šílenství. Mým tchánem je totiž Laco Déczi.




DAVID BÖHM – JUNIOR SOCIAL MEDIA SPECIALIST





Davide, co nalákalo chlapce z Opavy do Prahy?
Odstěhoval jsem se kvůli VŠE – dělám tu Mezinárodní obchod na magistru a Multimédia v ekonomické praxi na bakaláři.

To druhé - co je to za obor?
Multimédia v ekonomii jsou poměrně nová. Učíme se točit videa, dělat weby, fotit, jak to chodí v agenturách. Zároveň máme matematiku, statistiku, ekonomii, finance. Je to praktický.

Takže škola tě přivedla na to, že bys chtěl dělat v agentuře?
Přesně tak. Hledal jsem něco v socialu a práci Nydrle sleduju dlouho, takže jsme si začali s Kristinou (leader social media týmu) psát na LinkedInu a zjistili jsme, že by bylo fajn, kdybych tu pracoval. Nechtěl jsem jít při škole rovnou ke klientovi a poslouchat příkazy z vedení korporátu. V agentuře máš prostě daleko větší záběr, je to různorodý a nezabředneš v jednom segmentu.



 
Když tě potkám na ulici, budeš nejspíš…
Fotit! Založil jsem si portfolio, kam dávám snímky z cest, ale i z každodenního života. A sportuju. Hrál jsem 10 let basketbal, rád běhám. V Riegrech je to super, mám to blízko domova a je tam i hřiště na workout.

Je příliš brzy ptát se na tvůj životní cíl?
Není. Mám to jasný. Jsou dva. Ten první je udělat fakt obří kampaň protkanou skrz naskrz všemi online i offline kanály. Kreativní kampaň s nápadem.

A ten druhý?
Cestování, rád bych obletěl svět. Do 40 to zvládnu, zbývá mi ještě 17 let. Jo, to bych mohl stihnout.



  
Ptala se: Lulu Perlíková
copywriter

06/10/2016

Jsme sklidili. Jsme slisovali. Jsme vypili #vino

Jediná šance, jak vypravit Nydrle tým najednou a načas, je rezervace místenek. V patetické nostalgii z cestování vlakem se proto nejeden účastník zájezdu stihl poupravit vlastní medicínou už za monotónního zvuku broušení kolejí.




Střih. O čtyři hodiny později.

Je čtvrtek večer a na zastávce Sedlec u Mikulova šněruje 30hlavá skupina zastydlých puberťáků silnici osvětlenou pouze hvězdnou oblohou a projíždějícími náklaďáky. Bezpečí level 900.

Díky zodpovědným lidem s orientačním smyslem (navigací) se nám daří najít ubikaci. Co ubikaci. Luxusní pětihvězdu s velkolepým nádvořím stvořeným pro olympijské disciplíny. Akustický doprovod zajišťuje Monika Absolonová s kytarou a Lenka Filipová jako profesionální otáčeč stran zpěvníku Já, písnička.




Páteční ráno = shitload of bábovka featuring Ibalgin. Hlavu vzhůru, pašáci, dneska vás čeká robota. 




I přes jemnou míru utrpení se ale všichni těší jak malí. Slunce napražilo už v 10 hodin ráno okolo 25 °C a my jsme vděční za každou minutu, kterou nemusíme strávit u počítače. Proto nám i nápad, že za někoho sklidíme plody na vinici, přijde jako nejbožejší věc ve vesmíru. “Mně to teda trochu připomíná práci,” pronese osoba za keřem, načež bez známky zaváhání pokračuje v uklidňujícím odstřihávání trsů sladkých hroznů.




Pravda, co činilo celý den o mnoho dobrodružnější, byla nekonečná zásoba burčáku a zapálené vyprávění místního vinaře. „Když jdete na víno a vrátíte se domů, i manželka vám přijde daleko krásnější... Dnes máme čtyři děti.“




Po sklizení hroznů se vracíme ke sklípku, kde nasbírané víno za pomoci starodávných technologií lisujeme. Víte, kolik projekťáků je třeba k otáčení páky lisu?





Pan vinař nezapřel ani akademické sklony a otestoval naši pozornost ve vinařském kvízu. Kromě klasického A, B, C testu kvíz obsahoval i tzv. „čichačky“, které kupodivu nezahrnovaly vzájemné poznávání, nýbrž identifikaci aroma, která jsou typická pro dobré, ale i špatné víno. 

Asi největší úspěch ovšem sklidilo nasávání do koštýře, kde se ukázalo, že plíce kuřáka jsou daleko trénovanější, objemnější a výkonnější než plíce sportovce. Nebo šlo jenom o dobrou techniku sání? Kdo ví.




Nutno podotknout, že aby nás nesrazily hektolitry burčáku v kombinaci s neúnavným sluncem, místní nás pěkně hostili tradiční stravou. Domácí sýry, škvarky, pečená žebra, beraní rohy. Bylo tam všechno. (Bože, hlavně ty škvarky!)




K večeru nás (pro změnu) čekala degustace jaksi umně vystupňovaná dle zajímavosti vín. A teď se zkuste po guláši s pěti a celí ulepení a zaprášení od práce u vinice při pohledu do sklenky zmatněné burčákem tvářit sofistikovaně, neboť zrovna hledáte jiskru. Vesměs legrační pohled.




Únava se podepsala i na horkokrevných projevech mládí, které obvykle teambuildingy provázejí. Tým Nydrle neudělal na Moravě ostudu a rozbil pouze jednu jedinou skleničku a kolegu Marka Pola na cestě do Prahy.


Čau ahój.




Lulu Perlíková
copywriter