Hra o život

Jak dlouho si pipláte svůj profil na Facebooku? Každý den pečlivě krmíte news feed, hrajete hry, plníte fotoalba a pak jednou, z mladické nerozvážnosti, z nudy nebo jen tak pro pocit vzrušení jej ztratíte v ruské ruletě.

S vodkou Russian Standard si prý můžete zahrát ruskou ruletu o svůj facebookový život. Jednoduše vyzvete další tři kamarády, vložíte do systému své heslo (pro deaktivaci profilu) a hra může začít. Vyberete zbraň, protočíte bubínek a vystřelíte. Pokud přežijete, posíláte zbraň dál. Pokud ne, máte ještě možnost se s přáteli rozloučit posledními slovy ve statusu a pak tradá do profilového nebe. Přeživší získají týdenní pobyt kdesi v Rusku.

Zaujalo vás to? Nápad je to vzrušující, pobuřující, neotřelý a přitom jednoduchý. Má samozřejmě i svoje mouchy, především v mechanice a v tom, že by asi neprošel facebookovským sítem pravidel pořádání soutěží. Nicméně tím nejvýraznějším nedostatkem je, že jde bohužel/bohudík pouze o studii jedné německé reklamní školy, tedy je to opravdu jen hra. Škoda.

Kdyby to byla opravdová aplikace, asi by se trochu pročesaly uživatelské řady a Facebook by začal nabírat směr tam, kam ho škarohlídi již nějakou dobu posílají. A co vy, zahráli byste si?

Hon na lajky

Každý chce facebookovou stránku, která jen kvete a je ku prospěchu značce/projektu, a to nejen on-line. To dá rozum. Dost společností se orientuje na počet fanoušků a vytváří si na stránce databázi možných dárců vztyčených palců, případně nějakého toho komentáře. Nepřemýšlí, proč tam uživatelé přišli a proč by tam měli zůstat. Má ale tento intenzivní sběr lajkerů cenu? A kolik stojí kilo prvotřídní fanouškovské lásky?

Za stránku na Facebooku sice nemusíte platit, ale pokud chcete, aby šlapala, tak je docela náročnou investicí.

Acta non verba

Je dobré si ujasnit, co od své stránky čekáte. Budování povědomí o značce? Správná komunikace a hodně fanoušků mohou vygenerovat solidní zásah vaším dobrým jménem. Facebookové algoritmy ovšem pro každého fanouška pečlivě vyhodnocují, co mu přednostně zobrazí, a o co podle jeho předchozí aktivity nejeví tolik zájmu. Neměřte tedy ani vy svůj zásah stejným metrem a buďte důslední. Někdy je také méně více. Ukazuje se, že komornější stránky vykazují více aktivity ve formě komentářů a vzkazů. Na rozrostlejších stránkách uživatelé spíše lajkují nebo se jen rozhlíží. Záleží na tom, jestli hledáte aktivní komunitu nebo masu tichých podporovatelů. Každé odvětví má dokonce své vlastní biorytmy chování fanoušků.To, jak budete koncipovat svou stránku, by mělo vycházet z podstaty vaší služby/produktu a posouvat ji dál. Proč by vás měli mít rádi? Dejte jim důvody a doložte je činy.

Asi máte i nějaké ty prodejní záměry. Potom si zkuste promyslet, kolik vás stojí údržba fanoušků a kolik % z nich se rozhodne pro nákup nebo může jinak ovlivnit vaše prodeje. Ve výsledku získáte číslo nebo % poměr toho, jak moc profitabilní je vaše facebooková stránka vzhledem k prodejům a případně podle toho upravit i její obsah. Jde o spojité nádoby, jedno s druhým velmi úzce souvisí.

Výpočet nákladů a zisků na fanouška / Thomas Baekdal

Sociální spirit jen tak nezměříme

Čísla, která vám vyjdou, berte ale hodně s rezervou. Spíš vám pomohou si uvědomit, co se vlastně na stránce ne/děje a jak se ne/vyvíjí váš plán. Sociální sítě jsou ideální nástroje pro budování značky a vztahu se zákazníky. Výsledků tohoto dlouhodobého procesu se ale (možná) dočkáte až za pár let, nebo někde úplně jinde a jinak. Měřit podobné ukazatele je také na delší lokte.

Zároveň se sociální buzz o vaší značce vůbec nemusí odehrávat právě na vaší stránce. Nejdůležitější výměny názorů probíhají mezi uživateli samotnými. A ty pod kontrolou nebudete mít nikdy, maximálně je budete z povzdálí sledovat. Profily na sociálních sítích jsou tedy jen malým výsekem toho, co se v on-line prostředí s vaší značkou opravdu děje.

Tak se dostáváme zpátky na začátek. Důvod, aby se o značce nebo produktu mluvilo, vniká off-line: ze zkušeností, názorů a postřehů uživatelů. Opět, acta non verba. Pokud z ohlasů vidíte, že produkt má značné rezervy, je lepší dopilovat produkt než se snažit přepilovat vaše fanoušky. Ti budou první, kteří si všimnou změny k lepšímu a tuto radostnou novinu rozhlásí do celého světa.  

Via: tyinternety, Baekdal

Víte, jak se pozná dobrý kamarád?

Asi vás nepotěšíme, ale měli byste to vědět. Podle nedávné studie agentury Forrester Research má pouhých 6 % Američanů mezi 12 a 17 lety zájem se nějak sblížit se značkami na sociálních sítích, konkrétněji Facebooku. Vzhledem k tomu, kolik nadějí současný marketing vkládá do mladé generace na sociálních sítích, 12 % ve skupině do 24 let je pořád zneklidňující. Nemálo z celé poloviny této populace, která je zaregistrovaná na Facebooku, si dokonce myslí, že by si značky měly sbalit svých pár aplikací a vypadnout. Ježí se vám vlasy? Tak čtěte dál…

Možná se stačí na výzkum podívat právě z pohledu samotných juniorů. Podle této studie si totiž mladí Američané myslí, že by značky měly být více reaktivní než proaktivní, tj. měly by více poslouchat a brát uživatele vážně, než se je snažit řídit a ovlivňovat. Mladí jsou velmi hákliví na to, jak se k nim značky chovají. Celých 74 % z nich běžně doporučuje produkty nebo služby na síti, ale dělá to z vlastní vůle. Neurvalost a podlézání značek nesnesou ani v reálném životě, natož ve výsostně osobním prostoru sociálních sítí. Ze stejných důvodů mohlo dojít ve výzkumu ke zkreslení, protože jsou značky, které mladí třeba užívají, ale nezaujatě. Proto je odmítnou na Facebooku, protože se s nimi nemají potřebu spojovat před svými přáteli. A takových zajisté není málo.

Pro mladé je jejich identita a to, jak ji prezentují na síti, středobodem vesmíru. Tupé lajkování čehokoliv jim není vlastní, naopak, vyhledávají názory a hodnoty, ke kterým se chtějí přimknout. Spíše proto zareagují na prohlášení typu Mám rád rohlíky z místní pekárny, něž na skupinu Místní pekárna. A pak samozřejmě záleží na obsahu. Tito nevinně vyhlížející mladíčkové a slečinky se nenechají tahat za nos. A pokud neví, co si myslet, pozorně naslouchají svým vzorům. Ty poznáte podle toho, že se výrazněji projevují a s radostí vyjadřují své, často nevybíravé, názory. Zbytek tiše, ale pozorně přihlíží.

Co by vám na Facebook asi řekl rebel Dylan?  (Zdroj: catwalkqueen.tv)

Chování mladých na síti má svou logiku. Ale nebojte, co je trapné dnes, nemusí být nutně trapné zítra. A co je trapné on-line, nemusí být trapné off-line. Pokud značka na sociálních sítích neposkytuje svým uživatelům nějakou přidanou hodnotu, možná je lepší na nich nebýt. Jako nechtěný outsider si akorát pokazí svůj image. Že vás neolajkují na Facebooku totiž ještě vůbec neznamená, že si vás nekoupí v obchodě.

Takže hlavu vzhůru, hype na sociálních médií se nemusí nutně týkat všech. Vaše generace vám možná někde v klidu dorůstá, tak nemějte komplex z toho, že máte méně fanoušků a snažte se ty, co máte, rozmazlovat co nejvíc.

Zdroj: Adweek

Já a moje cesta s Českým rozhlasem

Dobrý den, vážení čtenáři,

jmenuji se František Novota a je mi velkou ctí, že vám všem mohu představit svou cestu, kterou jsem si našel na vlnách Českého rozhlasu. Požádali mě o to, protože v rozhlase chystali s agenturou Nydrle.Digital novou kampaň a chtěli, abych vám ji nějak přiblížil. Nejdřív vám tedy krátce představím sebe a vlastně všechny, kteří na projektu spolupracují a pak vám řeknu i něco o samotné kampani.

Ti, kteří mě znají, ví, že jsem člověk, který potřebuje být neustále v obraze. Informace, kvalitní názory a analýzy, to je to, co mě zajímá. Proto je pro mě Český rozhlas jasnou volbou, informační servis podobné kvality a rozsahu nikde jinde nenajdu. Nejen proto je pro mě velká čest se podílet na této kampani. Myslím, že ostatní to vnímají podobně. Pracuji společně s milou paní, Květou Malířovou, ta je zase velká milovnice kultury. Na Českém rozhlase oceňuje především kvalitu pořadů, které se zaměřují na kulturu. Díky kampani jsem se také seznámil s manželským párem, Jitkou a Milanem Zkoumalovými. Mají malou dceru Markétku, která je ve věku, kdy se pořád na něco ptá. Chce vědět, jak funguje celý svět a hlavně proč! Zvídavost zdědila po rodičích, každý den chtějí poznávat něco nového. A samozřejmě nemohu zapomenout na Martina Notku. Martin je ještě študák, ale už ví, co od života chce. Na hudbě stojí celý jeho svět a na vlnách Českého rozhlasu si našel svůj vlastní rytmus. Ten, jak se jednou zakousne, už nepustí. Všichni máme k programu Českého rozhlasu svůj osobitý přístup a jsme rádi, že se jako nezávislé médium zabývá i méně populárními tématy. Máme tak totiž možnost opravdové volby.

Rád bych vás proto všechny pozval na stránky Jdusvoucestou.cz, kde si sami pomocí konfigurátoru můžete vyjasnit, jakým směrem vede vaše cesta a jaké pořady vám na ní mohou dělat příjemnou společnost. Já už jsem si ty své vybral a jsem opravdu spokojen. Na stránce se také můžete podívat na různá videa. Některé jsou o mně, jiné o Květě nebo Martinovi a manželech Zkoumalových. Najdete zde také poutavé rozhovory s moderátory Českého rozhlasu a mnoho dalšího. Mohla by vás vlastně zajímat i facebooková stránka, na které se můžete dozvědět víc o samotném průběhu kampaně, například o roadshow po vybraných vysokých školách. Myslím si, že se celý projekt povedl, tak se nebojte a přidejte na jeho stránky i tu svou cestu. Třeba se bude líbit i dalším lidem a vyhrajete jeden z pěti iPadů. Bohužel, všechny pořady a aktivity Českého rozhlasu se tam nevešly, takže abyste měli opravdu jistotu, že o nic nepřijdete, podívejte se i na jejich stránky. Jen tak na okraj, mají zbrusu nový design a strukturu, takže se vám na nich bude lépe hledat vše, co potřebujete.

S pozdravem a přáním hezkého dne,

František Novota

Co dělat, když se facebookový profil chová jako utržený ze sítě

Minulý týden jsme se stali svědky zajímavého úkazu. Skupina přibližně 8 facebookových profilů se odpojila ze sítě a vyrazila do pražských ulic. Profily se vyrojily v žofínském parku ve středu odpoledne. Jeden z nich, Milánek Covšechnyzná, nám s kartonovým výrazem sdělil, že chystají záškodnickou akci na konferenci Direct, která se konala následující den. Zbytek profilů s námi odmítl sdílet jakékoliv informace, jen Vlezlice Šmíráková si nás hned po skončení akce přidala mezi přátele. Profily během odpoledne počmáraly několik zdí vzájemnými vzkazy a na dětském hřišti založily mrkvové záhony. O čem vypovídají tyto občasné projevy jejich deviantního chování?

O přínosu sociálních sítí, hitu posledních let, se nemusíme rozepisovat. Jejich rozmach s sebou nicméně přináší i negativní stránky, jako jsou například odcizení se vlastním profilům nebo čím dál tím častější zneužívání, především pro komerční účely. Profily na podobné chování reagují velmi citlivě, většina z nich propadá depresím, jsou labilní, často utíkají z domovských sítí a dokonce se u nich projevují i sklony k hromadným sebevraždám.

Se sociálními sítěmi má dnes problém kdekdo a pokud tento trend dorazí v plné síle i do České republiky, někdo bude muset zasáhnout. Své o tom mohou vyprávět například obyvatelé Berlína nebo Budapešti, kteří zažili masové akce deprivovaných profilů na vlastní kůži.

Vznikají samozřejmě i první plány na řešení této citlivé situace. Podobné psychické problémy totiž vyžadují soustavnou léčbu. Profily mají vrozené sklony k závislosti na sociálním okolí a těžce se vyrovnávají s jeho nezájmem. Většina profilů se tak potýká se sníženým sebevědomím a podobné deviantní skupiny jim poskytují substituci kvalitního uživatelského vztahu. V těchto skupinách, kde dominanci jedinců určuje počet jejich přátel, vládne krutá rivalita, nicméně submisivním jedincům poskytují pocit bezpečí. Pod tímto vlivem se často vzdávají svých dosavadních sociálních norem a uchylují se někdy až k agresivnímu chování, vynucování a egocentrismu, neustálému upozorňování na sebe a své každodenní, nezajímavé problémy. Byly popsány i případy, kdy se profily naopak uchylovaly do samoty a utíkaly do vlastních fantaskních světů, například na obří farmy, kde trávily celé dny představami o pěstování zeleniny a drobného domácího zvířectva. Všechny tyto projevy kompenzují to samé: citovou deprivaci a odcizení se svým uživatelům.

Asi se ptáte, jestli i váš profil patří k rizikové skupině. Prvními příznaky mohou být nenadálé změny v jeho chování. Začal se bezcílně potulovat a do noci se prochází s cizími profily po všech možných stránkách? Pokud ztrácíte přehled o tom, ke které skupině se přidal, komu po večerech píše po zdech nebo koho má mezi svými přáteli, možná je něco v nepořádku. Jestliže máte sebemenší podezření, že i váš profil trpí patologickými projevy deprivace, frustrace, případně stresu, neváhejte a vyhledejte služby profesionálů. Naše agentura již chystá skupinovou terapii pro všechny profily s podobně narušenými vztahy. Není se tedy čeho obávat, ještě není všem dnům konec.

Odborná veřejnost zastává názor, že nejlepším domácím lékem na toto deviantní chování je zlepšit kvalitu času, který trávíte se svým profilem. Možností je nespočet a záleží jen na vás, nakolik vám na svém profilu záleží. Vyhradíte si pro něj například nedělní odpoledne? Odpojíte ze kvůli němu ze sítě a vyrazíte do parku společně? Lásku si nemůžete koupit a další box s vtipem na každý den váš vzájemný kontakt nenahradí.

Vezměte své profily do přírody, nejlépe do Faceparku

Podle některých odborníků jsou flash mobs a virální videa s nimi spojená už mrtvé trendy. Víc než o trend v nich jde ale o nápad. Pár kolemjdoucích se zastaví a pobaví nad čímkoliv. Pokud je ale vaším cílem zasáhnout především on-line komunitu, například virálním videem z vašeho flash mobu, musíte přijít s něčím lepším. Když máte originální nápad, máte i flashmobový virál. I přesto, že se píše rok 2010 a víc.

O současné kampani společnosti Diesel - Be Stupid – si jedna půlka lidí myslí, že je neuvěřitelně hloupá a nesmyslná, pro tu druhou je geniálním tahem, jak se vyčlenit z trendu dokonalých a naleštěných značek. Porota festivalu Cannes Lions se přidala minulý měsíc k té druhé půlce. Ve zkratce, kampaň říká, abychom občas byli trochu hloupí. Dodává to odvahu dělat věci jinak, a život je tak mnohem zábavnější. Že je to pravda, se Diesel snaží dokázat v různých flash mobech, které pořádá v průběhu celého roku. Některé se povedly, jiné méně. Ten poslední, Facepark, se stal hitem. 

Smart likes it digital, stupid is analog. To se stalo na konci července heslem dne v jednom berlínském parku. Diesel si vzal na mušku současnou hysterii kolem sociálních sítí, především Facebooku, a vzkázal jeho uživatelům: „Nemrhejte svým životem před monitorem, běžte jím mrhat do parku!“ Příchozí si mohli vytvořit na kartonové šabloně facebookový profil, připsat pár osobních údajů a začít se socializovat. Nalepovat zprávy nebo komentáře, šmírovat cizí profily, aktualizovat status nebo poslat někomu zprávu-frisbie nebyl problém. Kartiček, fixů a „Líbí se mi“ nálepek bylo dost pro všechny. Uživatelé si v analogové verzi mohli zahrát i populární facebookové hry jako FarmVille nebo MafiaWars. Doprovodný program zabavil i přihlížející nefacebookáře.

Diesel sice holduje analogu, ale i tak měl solidní on-line podporu. Jinak by to asi s virální kampaní daleko nedotáhl. Stránky Facepark a Stupid Search (parodie na Google) si utahují z dnešních fenoménů internetu a dobře vysvětlují, o co Dieslu jde. Akce je samozřejmě propojená s Facebookem a dalšími sítěmi. Přepnout do analogu je vtipné, ale opravdu jen na jedno odpoledne.

Tuto povedenou akci má na svědomí agentura DDB Düsseldorf. 

Tlačítko „Líbí se mi“ se objeví i v e-mailech

Pamatujete si ještě na dobu, kdy neexistoval buttonek „Líbí se mi“? Díky platformě Opengraph se toto tlačítko během krátké doby masově rozšířilo, stalo se součástí téměř každé stránky, a umožnilo tak velmi jednoduché sdílení obsahů. Jen tak mimochodem, v současnosti jej denně využívá na 65 miliónů uživatelů. Vzájemné sdílení mezi uživateli internetu je zároveň jedním z nejlepších způsobů propagace. To mohou potvrdit například uživatelé blogerské platformy TypePad, kteří zaznamenali až 50% nárůst návštěvnosti po přidání této aplikace do svého blogu. To není zrovna málo.

I když se může zdát, že tlačítko „Líbí se mi“ je všude, jeho potenciál se zřejmě bude ještě rozšiřovat. Společnost MailChimp, specializující se na systémy pro tvorbu a správu e-mailingových kampaní, přišla s novinkou: MailChimp v5.2. Tento systém velmi jednoduše integruje tlačítko přímo do těla e-mailu. Kliknutím na něj se jeho obsah propojí s vaším účtem na Facebooku a vy si automaticky přidáváte danou společnost nebo produkt do seznamu oblíbených stránek, a pokud to vaše nastavení povoluje, podělíte se s přáteli o tuto informaci i na své zdi. Tím aplikace umožňuje jednoduché sdílení preferovaných nebo pro uživatele nějak zajímavých obsahů. Samotné sdílení a zalistování stránek má výrazně osobnější rozměr a dlouhodobější efekt. To je pro marketéry zřejmě mnohem podstatnější než pouhé přečtení nabídky, případně kliknutí na link s dalším komerčním sdělením.

Celý systém by se měl spustit příští týden. Uvidíme tedy, jak si tlačítko „Líbí se mi“ povede i v často nenáviděných e-mailingových kampaních.

S Facebookem vstávat, s Facebookem usínat

Vliv sociálních sítí na každodenní život svých uživatelů je zřejmý. Studie nicméně prokazují, že jejich role je mnohdy výraznější, než si sami uživatelé dokážou představit, natož připustit.

Nejnovější studie americké agentury Oxygen Media / Survey Lightspeed Research ukázala, že v porovnání s muži jsou ženy výrazně více závislé na sociálních sítích, konkrétně na Facebooku. Dvouměsíčního výzkumu se zúčastnilo 1605 respondentek ve věkovém rozmezí 18-34 let a potvrdila se v něm některá předchozí zjištění, ale také z něj vyplynulo i několik dalších zajímavostí. Jak se tedy ženy na těchto sítích projevují?

Například, velká část žen je na Facebooku v podstatě závislá, více jak třetina z nich to dokonce sama přiznala. Přihlášení do této sítě patří mezi první i poslední aktivity jejich dne: přibližně třetina se přihlásí ráno hned po probuzení, pětina se potom přihlašuje také kdykoliv uprostřed noci. Z výzkumu vychází také několik dalších zajímavých poznatků. Kromě toho, že celých 57 % žen komunikuje více on-line než osobně, většina nijak zvlášť nerespektuje doporučení ohledně soukromí a bezpečí. Pro polovinu je zcela v pořádku se na Facebooku sblížit s člověkem, se kterým se nikdy nesetkaly osobně a domluvit si schůzku, případně také pravidelně kontrolovat partnerův profil. Zde je třeba podotknout, že v tomto ohledu je poměr žen a mužů vcelku vyrovnaný. Facebook nadále slouží především k udržování vztahu s přáteli, případně přímo vyhledávání nových známostí, a to i těch na jednu noc. To ovšem není u sociálních sítí asi nijak překvapivé. Zajímavější je spíše podoba a způsob sdílení samotného profilu. Ačkoli 89 % žen prohlásilo, že by na svůj profil nikdy nedaly informaci, o které si myslí, že by je neměli vidět jejich rodiče, téměř stejné množství nemá problém se zveřejněním fotek, na kterých se líbají nebo na kterých jsou evidentně pod vlivem omamných látek (42 %). Nezajímá je ani to, jestli je přístup k fotkám veřejný. Ostatně více než polovina nevěří ve spolehlivost nastavení soukromí na Facebooku.

Z výzkumu jednoduše vyplývá, že díky rapidnímu a rozsáhlému rozšíření sociálních sítí došlo k zásadním změnám v sociální komunikaci a k celkovému posunu sociálních norem. Už dnes můžeme identifikovat zásadní proměny, například ve způsobu sbližování uživatelů a jejich osobní prezentaci, případně vnímání soukromí. Celkově výzkum ukazuje na narůstající trend otevřenosti, který ale narůstá průběžně. Sociální sítě jej pouze urychlují. Tato studie, s přihlédnutím k tomu, že internet je pořád uživateli vnímán jako anonymní prostředí, nakonec není možná až tak šokující.

A jak jste na tom vy? Kdy jste si naposledy přidali někoho, o kom jste předtím nikdy neslyšeli, a šli spolu na večeři?

Řekněte sýr, vyletí zmrzlina!

Na mezinárodní festival reklamy v Cannes si společnost Unilever ve spolupráci s agenturou SapientNitro připravila zajímavý projekt: automat na zmrzlinu, v němž se platilo úsměvem. Jméno projektu – Happy Share – tak trochu napovídá, o co vlastně šlo.

Automat pomocí technologie augmentované reality velmi živě reagoval na lidi stojící před ním, svižně jim domaloval knírek nebo z nich udělal kosmonauty. Dokázal s drobnou odchylkou určit nejen jejich pohlaví a věk, ale především jakou mají náladu. Automat měřil to, jak moc se lidé dokázali zasmát, až 15x za vteřinu a těm, kteří to dokázali pořádně rozjet, vydal za odměnu zmrzlinu zdarma. Kromě toho se lidé mohli nechat vyfotit a sdílet tento usměvavý zážitek na Facebooku. Kolem automatu bylo samozřejmě rušno. V letním počasí se není čemu divit, na vidinu zmrzliny zdarma by se usmál asi kdekdo. Platbu úsměvem Unilever zavedl bohužel jen pro festival v Cannes, nicméně tyto speciální automaty budou do 18 měsíců přítomné v několika nákupních centrech po celém světě. Úsměvy sice pořád počítají, ale platit se v nich bude penězi. 

Augmentovaná realita je v současnosti jedním z nejsilnějších trendů a nějakým způsobem ji do své komunikace integrovala většina velkých značek. Projekt Happy Share je jiný tím, že Unilever automaty zavede v širším měřítku do běžného provozu. Stálým propojením s Facebookem si může udržet i déle trvající zájem ze strany uživatelů. Nejde tedy jen o technický výstřelek, ale spíše o malý krůček vpřed v oblasti vztahu se zákazníky.