Slavilo se tak trochu ve jménu lásky, nepozorovaně a neplánovaně, ale byla tam. Za každým kusem pečínky, za každou borovicí, vášnivá, přátelská, k práci, k jídlu, ke světu a k sobě navzájem. Zpětně si říkáme, že je to skvělé, alespoň se nikdo neporval a všichni jsme se shodli, že bychom si to s radostí zopakovali.
Takhle nějak to celé začalo: V sobotu ráno jsme se sebrali a vyrazili společně na Slapy. Na koupačku to úplně nebylo, ale to nevadilo. Táhli jsme s sebou asi půl prasete, nějaké drobné ptactvo zbavené peří a jedno pojízdné zelinářství. O vyvalené pupky v plavkách stejně nikdo nestojí.
Postupně jsme se sjížděli na terasu k hotelu Hrazany, který se pyšní výhledem do údolí, bazénem se vstupem na vlastní nebezpečí a super pláckem na grilování.
Je to místo jako stvořené pro sobotní romantiku, s výhledem možná až do Rakouska. Zpětně si říkáme, že to ZASE musel být ten čerstvý vzduch, co nás tak omámil, že se někteří chovali jako divoká zvěř.
Mike nás uvítal s radostí sobě vlastní, narozeninovou oslavu si vzal osobně na starost. Číšník nám zase na začátek řekl, že o nás všechno ví, že si to přečetl, že jsme slavní a že jsme z Prahy. Začali jsme se ho trochu bát.
Napadlo nás, že si připijeme, možná i něco sníme, než se rozžhaví gril. Protože číšník obsluhoval všechny jen ne nás, vyslali jsme Štěpána, zkušeného vyjednavače , aby objednal 4 piva a polívku. Číšník ho odmítl se slovy „Nechte mě tvořit,“ a dál nosil pět koženkových jídelních lístků kamkoliv jinam, jen ne k našim stolům. Na to nebylo co říct.
Síla jeho argumentace nás inspirovala k zcela jinému přístupu k našim klientům, s pilotními testy jsme se rozhodli začít hned v pondělí. Nasadili jsme zenový úsměv a čekali, až se nám dogrilují papriky.
Síla jeho argumentace nás inspirovala k zcela jinému přístupu k našim klientům, s pilotními testy jsme se rozhodli začít hned v pondělí. Nasadili jsme zenový úsměv a čekali, až se nám dogrilují papriky.
Hlad jsme se rozhodli zahnat sportem. Sebrali jsme se a šli hrát nohec přes vysokou síť. Byl to adrenalin, nejen díky mistrným výkonům všech zúčastněných, ale i kvůli srázu směrem k Vltavě v těsné blízkosti hřiště, rozumějte hned za ochrannou sítí, ve které se motali míč, klíšťata z celého okolí i náruživí hráči.
Antonín propojil hru s vystoupením folklórních tanců, které jako malý chlapec nacvičoval ve spolku Cimbálek. Měl s sebou i svůj nejoblíbenější, vlastnoručně vyšívaný kroj, který by případným zájemcům rád ukázal. Hezky jsme poděkovali a doufali, že nebudeme mít tu čest.
Mezitím starší programátoři donutili ty mladší ke společné koupeli v bazénu. Dělají to pro ně z lásky, prý se musí zocelit před nadcházející zimou.
Mirek si už během předchozího týdne naprogramoval luxusní šipku, která ani v off-line provedení neměla chybu.
Žabička jako ze žurnálu. Tak se suší šampióni! Zbytek musel vyschnout na slunci a větru. Mirek prý už zocelovat nepotřebuje.
Benny, který rád navštěvuje Pardubice, Tondisovi vysvětloval, že tamní mládež si v posledních letech kromě tradičního perníku oblíbila také takzvané špeky, a ukazoval mu, jak se takový špek správně drží a konzumuje. Byla to zajímavá a inspirativní přednáška.
Pak jsme si povídali o grafice a designu. Na fotce je pantomima plynulého barevného přechodu.
Pepu masitý nášup trochu zmohl a rozhodl se spolu s hyperaktivním Michalem odpočívat ve stínu pinií.
Howee dlouho nechápal, jak je možné, že se pod Pepou ta houpačka neurve. Michal mu vysvětloval, že podobný úkaz zevrubně popsal známý učenec Erich Anton Paul von Däniken ještě dlouho před tím, než si přečetl učebnici fyziky pro 2. stupeň základní školy.
Se vzpomínkou na Ericha jsme si začali vyprávět strašidelné historky. Jana povídala o večerce na pumpě v Radotíně a Klára dala k dobru zaručeně pravdivé příběhy o jejím kocourovi, žábě, psovi a Kejkovi. Všem běhal mráz po zádech a nikdo se od skupiny nevzdaloval ani na krok, maximálně pro grilovanou krkovici.
Při té příležitosti jsme si rovnou chtěli vyřešit spaní, ještě než se setmí. Navíc nás je už přes 30 a je z čeho vybírat. Ondřej nahodil udičku: „Tak kdo jde se mnou na dvoják? Vzal jsem si extra šněrovací trenky!“
Howeemu se vybavila nějaká předchozí noc a zatvářil se kysele: „Já ti nevim Ondřeji, dneska ne.“
Následovala Tondisova blesková reakce, která nás všechny trochu zaskočila. Se zvláštní odhodlaností v hlase prohlásil: „Na dvoják s tebou? Tak to bych si možná i dal říct, piš si mě!“
Antonín se zase stačil jenom nadechnout. Holt vždycky někdo musí být první a on moc dobře ví, že vynucovat si právo sobotní noci z pozice kreativního ředitele, je nesmysl. Několik hodin mlčky popíjel pivo. Bylo jasné, že se jeho myšlenky ubíraly směrem k Ondřejovým uhrančivým očím. Tenhle vlak mu ale ujel.
Mike si vyžádal pozornost, přichystal si totiž překvapení: DORT.
Ohledně jeho konzumace byl dost nekompromisní: „Je to vynikající dort, pekla ho moje prateta a pekla ho s láskou. Vlastnoručně namlela mouku, vyloupala ořechy, uhnětla máslo a naštípala dříví do kamen. Ta šlehačka je taky domácí. Kdo to nedojí, musí si to zabalit domu.“ Eh.
Dort po kile masa? Jasně, s radostí! Trochu suchý úsměv, pomyslí si někdo, ale na druhou stranu je od ucha k uchu (a dál).
„Soucit, soucit,“ bylo slyšet od zuboženého psa, který patří jisté slečně Daně, co si k nám do práce chodí v podstatě kreslit. Chudák, pod stolem bude muset dojídat všechny zbytky (pes, ne Dana).
Dortu se nevyhnul nikdo, ani hlavní dokumentarista. Mike dokonce zvýšil hlas: „Nemel a kousej!“ „Svoboda médií, občanská informovanost a demokracie jsou idealistický bláboly,“ přežvykoval mezi sousty nadávky fotograf, ale nakonec byl za trochu kvalitního cukru rád.
Dodělávky je třeba zapracovat. Na starost je dostal Kejk a Ilja. Nemělo cenu propadat beznaději, dřív nebo později jim muselo slehnout, dort dojedli a opět se připojili k ostatním.
Zbytek se šel mezitím vystrojit na večer. Všichni měli za úkol se vydávat za postavu, kterou si předtím vylosovali. Ve hře byla láhev Havany a osobní hrdost.
Kejk byl před svým vystoupením dost nervózní. Doma si sice podobný kostým zkouší pravidelně už léta, ale i tak, aby předvedl nadstandardní výkon, musel se hodně soustředit. Uhádnete, o jakou historickou postavu jde? Pokud to není z fotky patrné, napovíme vám, že se jedná o sex symbol první poloviny 20. století.
Mirka jeho vystoupení moc nepobrala.
Kejk svou roli odvedl skvěle. Pepa uviděl sukni, přiskočil a snažil se toho naopak pobrat co nejvíc. Odtrhli jsme je a donutili násilníka, aby se začal soustředit na svou roli boxera, který musí pomstít zlo a vypadat při tom dobře. Romantika nebyla ten večer ve scénáři.
Náhlý Pepův nezájem Kejkovi zlomil srdce. Vášnivé vzplanutí sežehlo jeho citlivou duši. Mike se vyjádřil, že doufá, že bude hledat útěchu ve své práci a ne v návykových látkách a že když bude třeba, může v práci i spát a pracovat, ve dne v noci, že mu to nevadí. Mike je dobrák od kosti.
„Neeee, miluje mě, já vím, že mě miluje. Budu na něj čekat, on přijde, já to vím!“ Kejk náhle dostal jeden ze svých občasných záchvatů, tentokrát ve jménu lásky. Klára ho musela eskortovat na pokoj, kde v klidu přečkal až do rána. Kejk je křehká duše a svět je tak krutý.
Klára se vrátila celá v zlatém a pokusila se i o zářivý úsměv. Důrazně nám ale dala najevo, že je to jen přetvářka v rámci jejího kostýmu legendární svůdkyně a špiónky Maty Hari a ať s ním na druhý den nepočítáme.
Když nastoupil na scénu Mike, významně ukázal na svoje brýle a prohlásil: „Jsem to já. Všichni mi říkají, že jsem to já.“ Nikdo nechápal. Pak se začal předklánět, rozepínat si mikinu a podobně. Opakoval u toho: „Jsem to já, koukejte.“ Pořád nikdo nechápal. Uznejte, vypadá tohle na Clarka Kenta, aka Supermana?
Pak nastoupil Mirek. Elegantně přikráčel a vyprsil se. V tu chvíli Martin zařval: „Agáta Hanychová!“ Uhádl, ale jak?! „Podle prsou, to je jasný.“ Nikomu to moc jasný nebylo. Martin má obdivuhodný přehled. Uhádl nejvíc osobností a vyhrál láhev Havany. Pokud je nám známo, ještě téhož večera ji obětoval pro dobro a pobavení společnosti. Díky!
Samozřejmě, že přišla řeč i na pracovní věci. Benny se dozvěděl, že v pondělí dostane nový balíček vizitek a samou radostí začal škrábat do barové desky. Vizitky jsou u nás teď velké téma. V následujících týdnech se dozvíte proč.
Trafička Mirka se dozvěděla, že od července dostane zbrusu nový kožený bičík, kterým může kohokoli libovolně popohánět během línějších pracovních odpolední. Je vidět, že má z nového zlepšováku radost. I my bychom rádi sdíleli její nadšení, kdyby nám nešlo doslova o vlastní hřbet.
Adam a Howee si povídali o tom, že láska a přátelství jsou nejvyšší hodnoty lidstva a že bychom je měli nějak víc komerčně využít.
Jakmile Pepa uslyšel slovo láska, opět se v něm probudilo jeho vášnivé puzení. Lýtka se mu viditelně zapalovala a ostrý dým z chomáčků chlupů se mísil s vůní grilovaného kuřete v kari marinádě.
V jednu chvíli se neudržel. Howee, který byl shodou nešťastných náhod nejblíže, měl dost co dělat, aby se ubránil. Pepa je známý lamač srdcí a je dobré se před ním mít na pozoru. V práci to na nás na všechny zkouší takřka každý den. Vždy kolem dvanácté začne obcházet kancl a vyptává se, kdo s ním půjde. Oběti tahá po okolních restauracích. V práci pak samozřejmě dělá, jakože nic a druhý den jde klidně s někým úplně jiným.
V jednu chvíli se neudržel. Howee, který byl shodou nešťastných náhod nejblíže, měl dost co dělat, aby se ubránil. Pepa je známý lamač srdcí a je dobré se před ním mít na pozoru. V práci to na nás na všechny zkouší takřka každý den. Vždy kolem dvanácté začne obcházet kancl a vyptává se, kdo s ním půjde. Oběti tahá po okolních restauracích. V práci pak samozřejmě dělá, jakože nic a druhý den jde klidně s někým úplně jiným.
Necita.
Celá oslava byla vlastně krásná a milá. Pilo se a opíjelo, svůdně i divoce tančilo, jedlo a dojídalo, debatovalo a vyprávělo, to vše až do časných ranních hodin.
Druhý den jsme se nasnídali, posbírali zbytky své střízlivosti, převyprávěli si dramatické okamžiky předchozího večera a vyrazili domů. Jednomu by skoro ukápla slzička. Už je nám sedm, uf. Na nostalgii ale není čas. Máme před sebou spoustu důležitých projektů a kampaní.
Celá oslava byla vlastně krásná a milá. Pilo se a opíjelo, svůdně i divoce tančilo, jedlo a dojídalo, debatovalo a vyprávělo, to vše až do časných ranních hodin.
Druhý den jsme se nasnídali, posbírali zbytky své střízlivosti, převyprávěli si dramatické okamžiky předchozího večera a vyrazili domů. Jednomu by skoro ukápla slzička. Už je nám sedm, uf. Na nostalgii ale není čas. Máme před sebou spoustu důležitých projektů a kampaní.
Za rok si to zopakujeme, schválně, co všechno bude jinak.
Posts
