26/03/2012

Louskáček 2012: Dva ze čtyř!

Minulý týden se opět rozšířilo stádečko našich ocenění, tentokrát o dva nové louskáčky.


Ze čtyř nominací jsme otočili celou polovinu, to je skvělá konverze, nemyslíte? Prvního, bronzového louskáčka, jsme získali za on-line kampaň Fajnovky pro McDonald’s, na které jsme spolupracovali s agenturou DDB.


Druhý louskáček je o poznání stříbrnější než ten bronzový a získali jsme jej v kategorii Interaktivní nástroje za výlohu pro Toni&Guy, která vychází z jejich nové webové prezentace. Obě sestávají ze smyčky fotek, které reagují na kurzor myši nebo na pohyb kolemjdoucích před výlohou.


Na shortlist jsme se dostali ještě s dvěma dalšími pracemi: s komunitním webem pro podnikatelky Život nápadům, který vzniká pod hlavičkou GE Money Bank a s naším nejnovějším projektem pro Toni&Guy, ve kterém se všichni zákazníci mohli stát tváří Toni&Guy, tedy dostat se na obálku kampaňového on-line magazínu, upravit ji a pyšně sdílet. Galerie byla ke shlédnutí on-line a ve výloze salónu v Dlouhé ulici.


Děkujeme ADC za ocenění a za uspořádání večera i večírku. Současně blahopřejeme autorům ostatních vítězných kousků, dobrá práce!


22/03/2012

Ria: Perioda není tabu!

Milé ženy a dívky, přestaňte se periodicky schovávat, není se za co stydět. Spolu se značkou Ria jsme se rozhodli začít bourat jedno hloupé tabu a otevřeně mluvit o tom, jak to my všechny (ženy) každý (+-) měsíc máme.


Kampaň pro nás otevřela Klára Vytisková, která složila a nazpívala stejnojmennou píseň, za což jí děkujeme. Díky si zaslouží i Sandra Švehlíková, která pro Kláru navrhla bílé stylové koktejlky ze stovek tampónů.

Hlavní část kampaně najdete na www.periodanenitabu.cz nebo www.periodaniejetabu.sk, kde si můžete navrhnout vlastní obal tampónu a soutěžit s ním o různé ceny. Pokud uspějete, tedy získáte co nejvíc hlasů, nejenže vyhrajete třeba MacBook, ale především, váš osobitý design budou z tampónu každý měsíc odlupovat tisíce menstruujících žen, což je, myslíme, skvělý úspěch!


Na stránky navazuje i blog www.tetairma.cz, kde se otevřeně píše o všech klišé, tabu a hloupých předsudcích, které jsou s menstruací spojené. Úlomky našeho komunikačního mixu najdete i v tisku a POS materiálech. Všechny se potom potkávají na Facebooku.


Kampaň pro značku Ria jsme realizovali pro společnost Hartmann-Rico, s níž společně s partnery z Y&R Brands v poslední době spolupracujeme hned na několika projektech. Doufejme, že naše spolupráce si udrží spolehlivou periodicitu!




01/03/2012

Digital Art Director / Senior Graphic Designer

We have bought a new comfortable chair and now we are looking for a nice Digital Art Director/Senior Graphic Designer to seat him /her on it. In case you want to be seated at Nydrle, please, continue reading...

Requirements:
  • several years of experience in webdesign
  • accuracy and precision in blood and mind
  • creative and conceptual thinking
  • basic sense of humor for open space, level I-II
  • routine knowledge and use of Photoshop a Illustrator
  • good overview of current trends in webdesign, technologies and advertising
 We prefer you to start better sooner than later, but as much as your salary or form of cooperation, this is also are very much up to our mutual agreement.

In case you are interested, send your portfolio to Miroslava Hrivňáková at miroslava.hrivnakova@nydrle.net.

Lovely, right? This is where these rock.

Digital Art Director / Senior Graphic Designer

Koupili jsme novou židli a potřebujeme na ni posadit zkušeného Digital Art Directora nebo Senior Graphic Designera. Pokud se chceš pohodlně usadit v Nydrle, čti dál...

Požadavky:
  • zkušenosti s webovým designem, nejlépe několikaleté
  • pečlivost a smysl pro detail
  • kreativita a koncepční myšlení
  • základy humoru pro open space, úroveň I-II
  • rutinní znalost práce s Photoshopem a Illustratorem
  • přehled o současných trendech ve webdesignu, technologiích a reklam
Nástup nejlépe co nejdříve, ale stejně jako forma spolupráce i ohodnocení jsou otázkou naší společné domluvy.

Pokud máš zájem, pošli své portfolio Miroslavě Hrivňákové na miroslava.hrivnakova@nydrle.net. Těšíme se!


Vypadá zajímavě, že? Ortoped nám je ale zakázal.

23/02/2012

Brousíme si zuby na nějakého Junior JavaScript programátora

O této pozici nebudeme zcela výjimečně vtipkovat.

Nutné:
  • Výborná znalost JavaScriptu, Ajax, DOM
  • Znalost OOP, zaklady UML a povědomí o návrhových vzorech
  • AJ slovem i písmem

 Výhodou:
  • Znalost jednoho z: Objective-C, Java, C#
  • Znalost Python, HTML, CSS, XML
  • Zkušenost s programováním mobilních platforem iOS (XCode), Android (Eclipse) nebo Windows Phone 7 (Visual Studio for Windows Phone)
  • Zkušenost s SVN a znalost práce v OS Linux
  • Matematické myšlení, nejlépe absolvent/student MFF UK, ČVUT

 Náplň práce a tak:
  • Programovaní vyšších vrstev mobilních aplikací
  • Programovaní na základě technické dokumentace a konvencí vývoje
  • Dobré finanční ohodnocení a další benefity
  • Příjemné pracovní prostředí v centru Prahy, prostorná kancelář s roztodivnými domácími mazlíčky
  • Práce na mezinárodních projektech, možnost růstu a vzdělávání

 Nástup nejlépe ihned, ale stejně jako forma spolupráce, je samozřejmě otázkou dohody.

Své životopisy posílejte Gabrielovi Zábuškovi na people@adiktmobile.cz. Těšíme se!

Hejno mazlivých krvelačných bestií

Malá víla Amálka.

18/01/2012

Chceme zúčtovat s fakturami!

Do naší revoluční agentury hledáme zodpovědnou, pečlivou a uvědomělou účetní, která by pomohla spravovat tok našich financí a administrativy s nimi spojené. Může to být i emancipovaný muž.

Nabízíme juniorskou/studentskou pozici a počítáme s vyškolením. Hledáme někoho na poloviční úvazek, kdo rozumí principům firemního účetnictví a má základní zkušenosti s účetními programy.

Rozvržení hodin i nástup jsou dohodou, nejpozději v únoru. Plat není na juniorskou pozici úplně vykořisťovatelský, ale do cukrárny si zajdete jen výjimečně. Dorty neproplácíme.

Své životopisy zasílejte Ivaně Kadlčákové na ivana.kadlcakova@nydrle.net. Ráda zodpoví i případně dotazy.


02/01/2012

Plno Fíčur v roce 2012

Do nového roku vám všem přejeme cokoliv, co jen chcete. Je libo Plán Fajný? Pokrytí Férové? I na Prasečí Fujaru dojde, pokud si to budete přát.


21/11/2011

Recepční s osobním kouzlem

Nehledáme slečnu ani chlapce, kteří si chtějí lakovat nehty na recepci reklamní agentury. Hledáme vítací typ!

Ideální uchazeč má vyrovnaný poměr těchto prvků:
  • profesionalita
  • (pro)aktivnost a nadšení
  • přátelská povaha a sklony k zatínání lícních svalů v přítomnosti jiných lidí, úkaz známý též pod pojmem úsměv
  • organizační schopnosti
  • spolehlivost
  • cit pro jazyk, a to jeho mluvenou i psanou podobu (čj, eng)
  • řidičák skupiny B výhodou, platná tramvajenka postačí
Hledáme někoho na poloviční úvazek, nejlépe dopoledne (8:30-13:00), ale i to je případně k jednání, stejně jako zbytek.

Pokud se ti naše nabídka líbí, nebo se chceš dozvědět víc, napiš Báře Peroutkové na barbora@nydrle.net.

PS: Hledáme osobní kouzlo, ne firemního kouzelníka! 

Styl! Zdroj 

11/11/2011

Co sex prodává?

Znáte to: trochu to opepřete, okořeňte, dejte tomu šťávu, dejte tam prostě nějakou nahou kůži. Ve většině případů podobná debata bohužel znamená, že tam prostě dáte kozy nebo zadek. Všeobecná poučka, že sex prodává, ale neplatí vždycky a je dobré vědět, kdy tomu tak je a kdy je možná lepší se odvádění pozornosti na svůdná těla vyhnout.

Předpoklad: Ti lepší se množí lépe a více
Podle některých výzkumů se zdá, že sázka na nahého koně nemusí být vždy ta správná. Sexuální vzrušení totiž  - překvapivě - nastartuje chuť se pářit. Abychom se mohli pářit, potřebujeme druhého do party (mono provedení se nepočítá). Abychom partnera získali, nejlépe dobrovolně a bez donucování, musíme zaujmout. Podle zákonů přírody zaujmeme jedině tím, že budeme jiní a to ve smyslu LEPŠÍ: barevnější, větší, úspěšnější, bohatší.


Prakticky to znamená, že máme touhu se kvalitativně odlišit od konkurenční masy a máme tendenci se propojit s něčím výjimečným, až luxusním, jednoduše LEPŠÍM. Zde platí, že luxus, aby zůstal tím, čím je, musí být tak trochu elitní, nedostupný, sofistikovaný, prostě cokoli, jen ne průměrný a běžný. Proto je tak drahý a je ho málo. Spotřebitel si kupuje odlišnost, nechce něco, co mu zaručeně doporučí tři z pěti zubních lékařů, které osloví v náhodném průzkumu trhu.

Reklama na sex
Luxusní a jim podobné  značky proto mají tendenci vytvářet v reklamě sexuální napětí, protože nepřímo nabízejí možnost být jiní, lepší. Pokud máte masovou značku, která  neprodává odlišnost a zapletete se v reklamě do výrazného sexuálního napětí, může se stát, že své zákazníky odvedete jinam. Ti totiž pocítí touhu se  zvýraznit a vyhodnotí průměrnou značku jako nevhodný způsob, jak toho dosáhnout.

Za pozornost stojí fakt, že naše touhy jsou provázané a velmi snadno si vystačíme s náhražkami. Sexuální napětí třeba velmi dobře zažehlí kus dobré čokolády. Všimněte si, že reklamy na sladkosti jsou často buď cílené na děti nebo se ohání sexem v jakýchkoli formách: potěšením, rozkoší, pohlazením, ponořením, smyslností. V reklamním bloku by měly být efektivně zařazeny hned za reklamou na luxusní auta nebo parfémy, ale to je vedlejší.

Sex jednoduše není středobodem vesmíru pubertálních výrostků. Jedeme v tom +- všichni stejně, jen měníme formu a styl. Na sexu není nic špatného, jen je třeba jej používat s citem.



Co z toho plyne? Ujasněte si, co je vaše značka, co chce říct, komu a proč. Pokud váš inovativní systém stavění lešení prodává jeho funkčnost a ne stylizace ve snaze navýšit potenciál úspěchu u druhého pohlaví, možná nemají hlášky typu „Postavíme i to vaše“ smysl. Kromě toho, že poukazujete na možnou impotenci svých klientů, kteří o sobě určitě neradi pochybují, také odvádíte pozornost někam úplně jinam. To, že si budou vaši zákazníci dlouze prohlížet prsa levně vypadající dívky neznamená, že si zároveň opíší číslo na vaši firmu.

Zdroj: Wired

07/11/2011

Hledáme dva člověky!

Dlouho jsme nepsali, a víte proč? Protože máme moc práce. Pokud chcete, abychom psali více, pomozte nám s našimi projekty: Staňte se součástí týmu NydrleDigital!

Máte-li zájem o kteroukoli z těchto pozic, pošlete svůj životopis Mirce Hrivňákové na mirka@nydrle.net. Ráda zodpoví i vaše případné dotazy.

Koho hledáme?

Account Manager
Hledáme zodpovědnou a pečlivou osobu, která se s radostí ujme vedení několika projektů a bude skvělou spojkou mezi námi a našimi klienty. Představujeme si sympatického, empaticky i numericky zdatného jedince, který žije v digitální sféře a má zkušenosti s account managementem.

Nabízíme vám práci, ve které se budete občas stresovat, dohadovat a taktizovat. S jistotou vám můžeme slíbit, že svou práci a nás všechny budete čas od času upřímně nenávidět. Zároveň se v ní budete neustále učit, rozvíjet, potkávat a pracovat se zajímavými lidmi, bojovat za naše společné projekty a za nás za všechny.

Myslíte si, že na to máte nebo to minimálně chcete zkusit? Napište Mirce!


Junior Social Media Specialist
Zároveň hledáme člověka, který by se staral o naše kampaně na sociálních sítích. Pracovní zkušenosti nehrají takovou roli, hledáme spíše juniora. Klademe důraz na schopnost učit se a samozřejmě nějaké to pracovní nadšení. Potřebujeme někoho, kdo se vyzná v sociálních sítích a ví, co se sluší a patří.

Požadujeme perfektní (psanou) češtinu, nejlépe i angličtinu. Oceníme, pokud budete mít dobré strategické myšlení, zodpovědnost a cit pro to, co budete mít na starosti. Potřebujeme někoho, kdo dokáže rychle myslet a jednat, a to například i pod tlakem vydrážděných facebookových fanoušků.

Kromě zajímavé práce nabízíme možnost pracovat se zajímavými a zkušenými lidmi, přímo se s nimi podílet na řešení jednotlivých projektů a případně se rozvíjet i v dalších oblastech. 

Tak co, kolik času trávíte na Facebooku? Pokud máte pocit, že by to vyšlo na plný nebo skoro plný úvazek, tak napište Mirce.


Ilustrační foto. Mariňáky budeme ale zase nabírat až v létě, ok?

15/07/2011

Všichni soutěžící jsou si rovni, ale někteří jsou si rovnější



Hlasovací soutěže jsou zábava. Taky trochu trauma. Nejen pro soutěžící, kteří dnem i nocí sedí nad svým příspěvkem a modlí se za jakékoli (o)hlasy, ale i pro samotné pořadatele, kteří v závislosti na mechanice soutěže čekají na útok z internetových hlubin a následné veřejné lynčování. Obdobných případů bylo dost, za všechny lze zmínit například soutěž KMV Aquila, nebo vlastně každou druhou soutěž, ve které jde o hlasy.

Hlasovací soutěže tak trochu bolí
Vůle lidu, hlasy, jsou tak trochu novodobé zlo poloviny soutěží. Jejich cílem je zapojit uživatele, dát jim pocit, že o něčem rozhodují, že na nich záleží. Kromě toho je to nejsnazší cesta, jak dosáhnout vyššího sdílení a nějaké aktivity ve spojení se značkou. Mají ale i své mouchy.

Pokud jde o hlasy, nejsme si rovni. Nějaký ten cheater, česky podvodník, lump nebo také nepoctivec, je obligátní součástí skoro každé hlasovací soutěže. A uživatelé si právem stěžují, nesoutěží, nesdílí a nešíří. Pořadatelé i organizátoři jsou naštvaní, ale vymyslet nějakou cheaterproof mechaniku není jen tak.


Sdílet nebo generovat hlasy pomocí scriptu?
Jak si tedy někteří soutěžící neférově generují hlasy a lze tomu nějak zabránit? Míra nabouratelnosti soutěží je odvislá od jejich zabezpečení. Míra zabezpečení zase často ovlivní chuť se soutěže zúčastnit. Nikoho nebaví předem prohraná soutěž, nikdo nejásá nad registračním formulářem. Napsat si malého robůtka, skript, který neustále najíždí na stránky a generuje vám další hlasy, je častou kratochvílí technicky zdatných uživatelů. Co s tím?

Jak zabezpečit svou soutěž?
Základním zabezpečením je sledování cookies a blokování opakovaného přístupu do hlasování. To se dá snadno obejít jejich nesbíráním nebo opakovaným čištěním. 

Dalším stupněm je sledování IP adresy a stanovením maximálního počtu hlasů, které lze z každé z nich udělit. Tím můžete zablokovat adresy statické, na dynamické to nestačí. S dynamickou IP adresou nemůžete prokazatelně určit, že hlasy pocházejí z jednoho zdroje, protože si je jednoduše nepropojíte, i když vidíte, že se příspěvku generují stovky hlasů za minutu.

Potom přichází na řadu činnosti, do kterých zapojujete samotné uživatele, například registrace nebo dodatečná captcha v různých podobách. Čím víc dat je uživatel povinen při registraci uvést, tím vyšší je míra zabezpečení i šance, že registraci nikdy nedokončí. Používání libovolného počtu falešných emailových adres ztíží například autorizační odkaz v těle e-mailu, kterým mají uživatelé registraci potvrdit. Obdobně poslouží i kód zaslaný na registrované telefonní číslo. Všichni ale víme, jak málo jsou uživatelé, co se týče těchto dat, sdílní.

Dobrou formou registrace je třeba Facebook Connect, především při nastavení, že se soutěže mohou účastnit pouze profily, které byly založené před začátkem soutěže. Nevyhnete se tak ale diskriminaci těch, kteří svůj profil nemají. I kdyby si ho chtěli kvůli soutěži založit, je pozdě.

Kombinace je komplikace
Žádný z těchto postupů není samospásný, a proto se používají v kombinaci. Čím víc kombinujete a zlepšujete ochranu, tím víc komplikujete soutěž. Ve výsledku odpadávají roboti i soutěžící. Možná je to ale lepší než relativně vysoká účast (robotů i soutěžících), evidentní podvádění (bez možnosti jej dokázat) a rozhořčené nářky a stížnosti všech poctivců. 

Na druhou stranu byste se možná divili, kolik práce takový cheater s generováním hlasů má. Všechno nemusí být automatizované a občas, aby výhra byla doma, je třeba najmout i brigádníky. Takže musíte uznat, že cheater dokonce vytváří pracovní místa a má se soutěží nějaké náklady. To ale nejsou důvody, proč by měl vyhrát. Co se týče značky, je spíše škůdce, už jen proto, že nic nešíří a odrazuje ostatní soutěžící.

Jak zkomplikovat cheaterům život
Základem je mít dostatek času a peněz na pořádnou ochranu. Každý projekt potřebuje své vlastní nastavení a mechaniku, neexistuje standardní systém aplikovatelný plošně. 

Dalším možným řešením je neorganizovat soutěže, ve kterých hlasy rozhodují o všem. Například v soutěži Virgin Media Shorts se ze všech soutěžních příspěvků vybere 12, které za něco stojí. O tom, které zvítězí, rozhoduje především porota (Grand Prize), ale svůj hlas mají i uživatelé (cena People’s choice). Cheaterproof filtrů je tak několik, a i když je možné si uměle nahnat body v hlasování, tak minimálně musíte odevzdat opravdu kvalitní práci, abyste postoupili na shortlist. Nestane se tak, že vyhraje video, ve kterém nějaká mánička s rozraženou zubní sklovinou hraje fotbal s barevnou fazolí (prosím, dejte mi hlas, když bůh dá, pojedu díky vám do Tanzánie).



Obdobnou mechaniku jsme zvolili i v soutěži pro McDonald’s, ve které se hlasováním rozhodovalo pouze o dílčích cenách. Hlavní cenu udělovala porota. Fajnovky pro McDonald’s se povedly. Nikdo na začátku nečekal 1 700 videí, ani přes půl miliónu hlasů. 

Zpětně přemýšlíme, nakolik aktivitu soutěžících ovlivnilo, že hlavní cenu vyhrává nápad a ne nejlepší robot, a že jsme tam nějaké určitě měli. Volba poroty není objektivní, ale alespoň mají všichni soutěžící stejnou šanci vyhrát. 


Je také dobré nastolit pravidla, která jasně definují, za jakých podmínek je možné někoho označit za podvodníka a ze soutěže ho vyloučit. To je ovšem hra na tenkém ledě, jak koneckonců ukazuje i případ KMV.

Zkuste si odhlasovat jinou mechaniku
Kam dál? Popřemýšlejte, jak jinak lze uchopit mechaniku soutěžení a o co v soutěži stojíte: poctivé soutěžící nebo vysokou aktivitu, napůl vygenerovanou od robotů. Vysoká čísla, dost dobře i ta naše, vypadají hezky, ale mohou být svým způsobem částečně umělá. Odlišit zrno od plev je ale složité. Uhádnout, co opravdoví soutěžící, často potencionální zákazníci, ocení, tak složité být nemusí. Jen je třeba jim vysvětlit, proč je důležité soutěž trochu zkomplikovat. Pokud to uděláte šikovně a soutěž bude mít hlavu a patu, účast bude určitě vysoká.

Ani tak se ale nevyhnete problémům a nespokojeným uživatelům, cílem je ale snížit jejich počet na minimum. Tak hodně štěstí!




01/07/2011

Soutěž o duhové fazole

Všechno to začalo vlastně nevinně. Měla v tom opět prsty naše žravost. Prostě jsem si řekli, že ty krabice bonbónů chceme.

Ozvalo se nám pár známých, jestli jsme dělali kampaň pro Skittles, je nás prý plná galerie. S projektem nemáme nic společného, jen jsme se rozhodli, že v soutěži na www.skittling.cz získáme výhru pro prvních třicet přispěvatelů. Při představě, že se přehrabujeme obří mísou naplněnou duhovými fazolkami, se všem totiž začaly nekontrolovatelně sbíhat sliny a cukrovkářům se projevila lehká srdeční arytmie. Asi láska.


Říkali jsme si, že alespoň spřátelené agentuře naženeme nějaký ten trafik a trochu jim to rozpohybujeme. Jen tak decentně, aby netrumfli naši kampaň Fajnovky pro McDonald's.

Abychom se ujistili, že krabice budou naše, pročetli jsme si i pravidla. Tam nás zaskočilo, že krabic není podle všeho třicet, ale jedenáct. Kromě toho jsou vlastně cenou útěchy pro neúspěšné finalisty zářijového šampionátu na Ladronce, kteří se na základě počtu hlasů vyberou z patnácti nejúspěšnějších hráčů.


Takže jsme asi setřeli, nebo něčemu nerozumíme a krabice se už někde balí a zítra tu budou. I tak se nám to celé zdá zavádějící. Stejně jako další maličkosti na webu, především ohledně hlasování, ale to přenecháme CandyTechu. :)

Momentálně je ve hře o hlavní cenu, výlet do Tanzánie, Klára a Howee. Lenka to vzdala. V pravidlech stanovená podmínka, že výherce si musí cenu přebrat na šampionátu, jinak propadá, se jí nějak pere s výletem kamsi za oceán. Mezitím další tři z nás nahráli svá videa, pokud máte chvilku, dejte jim případně hlas. Zatím to vypadá, že jsme všichni ve finále!! 

Co myslíte, zasloužíme si alespoň jednu krabici? Minimálně za propagaci soutěže. A pošlou nám ji? Ale kdy? My bychom o ni tak stáli...



PS: A určitě bychom se s bonbóny Skittles i vyfotili a fotky zaslali na adresu pořadateli soutěže, stejně tak i organizátorovi, abychom jim oběma udělali radost.


  

24/06/2011

Nemel a kousej s láskou

Máme důvod k oslavě, rosteme do krásy již sedmým rokem!
 

Slavilo se tak trochu ve jménu lásky, nepozorovaně a neplánovaně, ale byla tam. Za každým kusem pečínky, za každou borovicí, vášnivá, přátelská, k práci, k jídlu, ke světu a k sobě navzájem. Zpětně si říkáme, že je to skvělé, alespoň se nikdo neporval a všichni jsme se shodli, že bychom si to s radostí zopakovali. 

Takhle nějak to celé začalo: V sobotu ráno jsme se sebrali a vyrazili společně na Slapy. Na koupačku to úplně nebylo, ale to nevadilo. Táhli jsme s sebou asi půl prasete, nějaké drobné ptactvo zbavené peří a jedno pojízdné zelinářství. O vyvalené pupky v plavkách stejně nikdo nestojí. 

Postupně jsme se sjížděli na terasu k hotelu Hrazany, který se pyšní výhledem do údolí, bazénem se vstupem na vlastní nebezpečí a super pláckem na grilování.

Je to místo jako stvořené pro sobotní romantiku, s výhledem možná až do Rakouska. Zpětně si říkáme, že to ZASE musel být ten čerstvý vzduch, co nás tak omámil, že se někteří chovali jako divoká zvěř.

Mike nás uvítal s radostí sobě vlastní, narozeninovou oslavu si vzal osobně na starost. Číšník nám zase na začátek řekl, že o nás všechno ví, že si to přečetl, že jsme slavní a že jsme z Prahy. Začali jsme se ho trochu bát.

Napadlo nás, že si připijeme, možná i něco sníme, než se rozžhaví gril. Protože číšník obsluhoval všechny jen ne nás, vyslali jsme Štěpána, zkušeného vyjednavače , aby objednal 4 piva a polívku. Číšník ho odmítl se slovy „Nechte mě tvořit,“ a dál nosil pět koženkových jídelních lístků kamkoliv jinam, jen ne k našim stolům. Na to nebylo co říct.
Síla jeho argumentace nás inspirovala k zcela jinému přístupu k našim klientům, s pilotními testy jsme se rozhodli začít hned v pondělí. Nasadili jsme zenový úsměv a čekali, až se nám dogrilují papriky.


Hlad jsme se rozhodli zahnat sportem. Sebrali jsme se a šli hrát nohec přes vysokou síť. Byl to adrenalin, nejen díky mistrným výkonům všech zúčastněných, ale i kvůli srázu směrem k Vltavě v těsné blízkosti hřiště, rozumějte hned za ochrannou sítí, ve které se motali míč, klíšťata z celého okolí i náruživí hráči.


Antonín propojil hru s vystoupením folklórních tanců, které jako malý chlapec nacvičoval ve spolku Cimbálek. Měl s sebou i svůj nejoblíbenější, vlastnoručně vyšívaný kroj, který by případným zájemcům rád ukázal. Hezky jsme poděkovali a doufali, že nebudeme mít tu čest.


Mezitím starší programátoři donutili ty mladší ke společné koupeli v bazénu. Dělají to pro ně z lásky, prý se musí zocelit před nadcházející zimou.



Mirek si už během předchozího týdne naprogramoval luxusní šipku, která ani v off-line provedení neměla chybu.


Žabička jako ze žurnálu. Tak se suší šampióni! Zbytek musel vyschnout na slunci a větru. Mirek prý už zocelovat nepotřebuje.


Benny, který rád navštěvuje Pardubice, Tondisovi vysvětloval, že tamní mládež si v posledních letech kromě tradičního perníku oblíbila také takzvané špeky, a ukazoval mu, jak se takový špek správně drží a konzumuje. Byla to zajímavá a inspirativní přednáška.


Pak jsme si povídali o grafice a designu. Na fotce je pantomima plynulého barevného přechodu.



Pepu masitý nášup trochu zmohl a rozhodl se spolu s hyperaktivním Michalem odpočívat ve stínu pinií.


Howee dlouho nechápal, jak je možné, že se pod Pepou ta houpačka neurve. Michal mu vysvětloval, že podobný úkaz zevrubně popsal známý učenec Erich Anton Paul von Däniken ještě dlouho před tím, než si přečetl učebnici fyziky pro 2. stupeň základní školy.


Se vzpomínkou na Ericha jsme si začali vyprávět strašidelné historky. Jana povídala o večerce na pumpě v Radotíně a Klára dala k dobru zaručeně pravdivé příběhy o jejím kocourovi, žábě, psovi a Kejkovi. Všem běhal mráz po zádech a nikdo se od skupiny nevzdaloval ani na krok, maximálně pro grilovanou krkovici.


Při té příležitosti jsme si rovnou chtěli vyřešit spaní, ještě než se setmí. Navíc nás je už přes 30 a je z čeho vybírat. Ondřej nahodil udičku: „Tak kdo jde se mnou na dvoják? Vzal jsem si extra šněrovací trenky!“


Howeemu se vybavila nějaká předchozí noc a zatvářil se kysele: „Já ti nevim Ondřeji, dneska ne.“


Následovala Tondisova blesková reakce, která nás všechny trochu zaskočila. Se zvláštní odhodlaností v hlase prohlásil: „Na dvoják s tebou? Tak to bych si možná i dal říct, piš si mě!“


Antonín se zase stačil jenom nadechnout. Holt vždycky někdo musí být první a on moc dobře ví, že vynucovat si právo sobotní noci z pozice kreativního ředitele, je nesmysl. Několik hodin mlčky popíjel pivo. Bylo jasné, že se jeho myšlenky ubíraly směrem k Ondřejovým uhrančivým očím. Tenhle vlak mu ale ujel.


Mike si vyžádal pozornost, přichystal si totiž překvapení: DORT. 
Ohledně jeho konzumace byl dost nekompromisní: „Je to vynikající dort, pekla ho moje prateta a pekla ho s láskou. Vlastnoručně namlela mouku, vyloupala ořechy, uhnětla máslo a naštípala dříví do kamen. Ta šlehačka je taky domácí. Kdo to nedojí, musí si to zabalit domu.“ Eh. 


Dort po kile masa? Jasně, s radostí! Trochu suchý úsměv, pomyslí si někdo, ale na druhou stranu je od ucha k uchu (a dál).


„Soucit, soucit,“ bylo slyšet od zuboženého psa, který patří jisté slečně Daně, co si k nám do práce chodí v podstatě kreslit. Chudák, pod stolem bude muset dojídat všechny zbytky (pes, ne Dana).


Dortu se nevyhnul nikdo, ani hlavní dokumentarista. Mike dokonce zvýšil hlas: „Nemel a kousej!“ „Svoboda médií, občanská informovanost a demokracie jsou idealistický bláboly,“ přežvykoval mezi sousty nadávky fotograf, ale nakonec byl za trochu kvalitního cukru rád.


Dodělávky je třeba zapracovat. Na starost je dostal Kejk a Ilja. Nemělo cenu propadat beznaději, dřív nebo později jim muselo slehnout, dort dojedli a opět se připojili k ostatním.

Zbytek se šel mezitím vystrojit na večer. Všichni měli za úkol se vydávat za postavu, kterou si předtím vylosovali. Ve hře byla láhev Havany a osobní hrdost.


Kejk byl před svým vystoupením dost nervózní. Doma si sice podobný kostým zkouší pravidelně už léta, ale i tak, aby předvedl nadstandardní výkon, musel se hodně soustředit. Uhádnete, o jakou historickou postavu jde? Pokud to není z fotky patrné, napovíme vám, že se jedná o sex symbol první poloviny 20. století.

Mirka jeho vystoupení moc nepobrala.


Kejk svou roli odvedl skvěle. Pepa uviděl sukni, přiskočil a snažil se toho naopak pobrat co nejvíc. Odtrhli jsme je a donutili násilníka, aby se začal soustředit na svou roli boxera, který musí pomstít zlo a vypadat při tom dobře. Romantika nebyla ten večer ve scénáři.


Náhlý Pepův nezájem Kejkovi zlomil srdce. Vášnivé vzplanutí sežehlo jeho citlivou duši. Mike se vyjádřil, že doufá, že bude hledat útěchu ve své práci a ne v návykových látkách a že když bude třeba, může v práci i spát a pracovat, ve dne v noci, že mu to nevadí. Mike je dobrák od kosti.


„Neeee, miluje mě, já vím, že mě miluje. Budu na něj čekat, on přijde, já to vím!“ Kejk náhle dostal jeden ze svých občasných záchvatů, tentokrát ve jménu lásky. Klára ho musela eskortovat na pokoj, kde v klidu přečkal až do rána. Kejk je křehká duše a svět je tak krutý.


Klára se vrátila celá v zlatém a pokusila se i o zářivý úsměv. Důrazně nám ale dala najevo, že je to jen přetvářka v rámci jejího kostýmu legendární svůdkyně a špiónky Maty Hari a ať s ním na druhý den nepočítáme.


Když nastoupil na scénu Mike, významně ukázal na svoje brýle a prohlásil: „Jsem to já. Všichni mi říkají, že jsem to já.“ Nikdo nechápal. Pak se začal předklánět, rozepínat si mikinu a podobně. Opakoval u toho: „Jsem to já, koukejte.“ Pořád nikdo nechápal. Uznejte, vypadá tohle na Clarka Kenta, aka Supermana?


Pak nastoupil Mirek. Elegantně přikráčel a vyprsil se. V tu chvíli Martin zařval: „Agáta Hanychová!“ Uhádl, ale jak?! „Podle prsou, to je jasný.“ Nikomu to 
moc jasný nebylo. Martin má obdivuhodný přehled. Uhádl nejvíc osobností a vyhrál láhev Havany. Pokud je nám známo, ještě téhož večera ji obětoval pro dobro a pobavení společnosti. Díky! 


Samozřejmě, že přišla řeč i na pracovní věci. Benny se dozvěděl, že v pondělí dostane nový balíček vizitek a samou radostí začal škrábat do barové desky. Vizitky jsou u nás teď velké téma. V následujících týdnech se dozvíte proč.


Trafička Mirka se dozvěděla, že od července dostane zbrusu nový kožený bičík, kterým může kohokoli libovolně popohánět během línějších pracovních odpolední. Je vidět, že má z nového zlepšováku radost. I my bychom rádi sdíleli její nadšení, kdyby nám nešlo doslova o vlastní hřbet.


Adam a Howee si povídali o tom, že láska a přátelství jsou nejvyšší hodnoty lidstva a že bychom je měli nějak víc komerčně využít. 

Jakmile Pepa uslyšel slovo láska, opět se v něm probudilo jeho vášnivé puzení. Lýtka se mu viditelně zapalovala a ostrý dým z chomáčků chlupů se mísil s vůní grilovaného kuřete v kari marinádě.


V jednu chvíli se neudržel. Howee, který byl shodou nešťastných náhod nejblíže, měl dost co dělat, aby se ubránil. Pepa je známý lamač srdcí a je dobré se před ním mít na pozoru. V práci to na nás na všechny zkouší takřka každý den. Vždy kolem dvanácté začne obcházet kancl a vyptává se, kdo s ním půjde. Oběti tahá po okolních restauracích. V práci pak samozřejmě dělá, jakože nic a druhý den jde klidně s někým úplně jiným.
 
Necita.


Celá oslava byla vlastně krásná a milá. Pilo se a opíjelo, svůdně i divoce tančilo, jedlo a dojídalo, debatovalo a vyprávělo, to vše až do časných ranních hodin.


Druhý den jsme se nasnídali, posbírali zbytky své střízlivosti, převyprávěli si dramatické okamžiky předchozího večera a vyrazili domů. Jednomu by skoro ukápla slzička. Už je nám sedm, uf. Na nostalgii ale není čas. Máme před sebou spoustu důležitých projektů a kampaní. 

Za rok si to zopakujeme, schválně, co všechno bude jinak.